Horší než samotná nemoc?

Přehled možných nezamýšlených důsledků mRNA vakcín proti Covid-19

Název dokumentu a Autoři:

Worse Than the Disease? Reviewing Some Possible Unintended Consequences of the mRNA Vaccines Against COVID-19

Autoři: Stephanie Seneff1 and Greg Nigh2

1 Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory, MIT, Cambridge MA, 02139, USA, E-mail: seneff@csail.mit.edu

2 Naturopathic Oncology, Immersion Health, Portland, OR 97214, USA

*Nejedná se o 100% věrný překlad originálu. Pokud čtenáře zaujme nějaká pasáž, nechť ji porovná s originálem pro případný bližší detail

__________________________________________________________________________________

Abstrakt

Operace Warp Speed umožnila rychle uvést na trh dvě vakcíny založené na technologii mRNA od výrobců Moderna a Pfizer. Dostupná data v té době ukazovala vysokou účinnost u obou vakcín, což bylo hlavním důvodem udělení podmínečného schválení ze strany regulatorního úřadu FDA. Nicméně nebývale rychlý průchod vakcín klinickými studiemi a následující masová aplikace vzbuzují mnohé obavy o bezpečnost.

V tomto dokumentu nejprve detailněji popíšeme technologii použitou při výrobě těchto vakcín. Dále se budeme věnovat složení vakcín a jejich zamýšleným účinkům, včetně syntézy spike proteinu a jejich potenciálním vztahu k širokému spektru okamžitých i dlouhodobých patologií jako jsou například problémy s krví, neurodegenerativní a autoimunitní onemocnění. Zmiňujeme taktéž význam sekvenci aminokyselin ve spike proteinu, která se podobá prionovým proteinům a může mít vliv na rozvoj onemocnění.

Dále uvádíme zdroje, které poukazují na možné uvolňování spike proteinu do okolí, tzv. „shedding“ a přenos proteinu z očkovaného člověka na neočkovaného.

V závěru se věnujeme debatě o tom, zda tyto vakcíny mohou modifikovat DNA příjemců. Ačkoli aktuálně nejsou k dispozici studie, které by to definitivně potvrzovaly, ukážeme možný scénář založený na již potvrzených cestách transportu genetického materiálu, kterými by mohla mRNA z injekce být inkorporována do DNA zárodečných buněk a vést tak k transgeneračnímu přenosu.

Na konci uvádíme doporučení ohledně dohledu nad účinky vakcín, které by nám pomohly ujasnit dlouhodobé účinky těchto experimentálních produktů a lépe tak zhodnotit poměr přínosů a rizika.

Úvod

Bezprecedentní. To je nejčastěji používané slovo v souvislosti s rokem 2020 a s pandemií Sars-Cov-2. Kromě nové nemoci a globální reakce na ní, znamenal rok 2020 také bezprecedentní vývoj, testování a distribuci vakcín. Tlak okolností vedl bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa k vyhlášení operace Warp Speed v březnu roku 2020 s cílem dostat na trh vakcíny co nejrychleji (Jacobs and Armstrong, 2020).

Operace Warp Speed znamenala další nevídaná prvenství. Poprvé v historii spolupracovalo ministerstvo obrany s ministerstvem zdravotnictví na distribuci vakcín (Bonsell, 2021). Další spolupráce vznikla mezi Národním institutem pro ochranu zdraví (NIH) s biotechnologickou společností Moderna na výrobě nového typu vakcíny proti infekční nemoci za použití mRNA technologie (National Institutes of Health, 2020).

Souběh těchto nebývalých událostí vedl k příslibu velkého potenciálu mRNA vakcín coby nové zbraně proti infekčním nemocem v budoucnu.

Zároveň je ale třeba si uvědomit, že u bezprecedentních událostí z podstaty jejich definice chybí precedens, tedy znalost historie a kontextu, s ohledem na něž je možné plně posoudit rizika, přínosy, bezpečnost i dlouhodobé účinky na lidské zdraví.

V tomto dokumentu krátce shrneme zejména jeden specifický aspekt těchto bezprecedentních událostí, a to vývoj a plošnou aplikaci mRNA vakcín proti Sars-Cov-2. Věříme, že mnohé ze zmiňovaných oblastí bude možno aplikovat na jakékoli budoucí mRNA vakcíny proti infekčním nemocem nebo při léčbě rakoviny či genetických onemocnění, zatímco jiné budou specifické pro aktuální vakcíny na Covid-19.

Zatímco o příslibech pozitivních přínosů této technologie slyšíme všude, objektivním rizikům a obavám o bezpečnost se dostává malé pozornosti. Naším záměrem je zrevidovat několik vysoce znepokojujících aspektů použití mRNA technologie v případě infekčních onemocnění v kontextu s již doloženými i potenciálními patologickými účinky.



Bezprecedentní

Mnoho aspektů Covid-19 a následného vývoje vakcín nemá v historii obdoby, zejména když se bavíme o vakcíně použité plošně na široké populaci. Jsou to například:

  1. První použití PEG (polyethylenglykolu) v injekci

  2. První použití mRNA technologie při boji s infekčním onemocněním

  3. První produkt, který Moderna uvedla na trh

  4. První případ vakcíny, s nímž z oficiálních míst přichází upozornění, že lze očekávat nepříznivé vedlejší účinky

  5. První vakcína pro masové očkování jen na základě preliminárních dat

  6. První vakcína, u níž nejsou jasně definované účinky proti infekci, přenosu nebo úmrtí

  7. První vakcína proti koronaviru použitá u lidí

  8. První injekční podání geneticky upravených polynukleotidů široké populaci



Vývoj vakcíny

Dle dokumentu sponzorovaného nadací Billa and Melindy Gatesových z roku 2018 se rozlišují 3 typy vakcín – jednoduché, komplexní a bezprecedentní (Young et al., 2018). První dvě kategorie využívají tradiční technologie, třetí typ představuje nový typ vakcíny na nemoc, proti níž dosud vhodná vakcína neexistovala (např. HIV, malárie).

Ve zmiňovaném dokumentu se uvádí, že u nových typů vakcín se předpokládá délka vývoje 12,5 roku, jen u 5 % se odhaduje úspěšné ukončení II. fáze klinických studií a z oněch 5 % pouze u 40 % předpokládají úspěšné ukončení III. fáze. Jinými slovy, u této skupiny vakcín se předpokládala pouze 2% šance úspěšného projití III. Fáze klinických studií.



Pouhé dva roky po vydání výše zmíněného reportu máme k dispozici novou vakcínu s uváděnou účinností 90 – 95 %, což mnohonásobně překračuje nejen odhady, ale i očekávání. Právě informace o vysoké účinnosti, sehrály zásadní roli pro přijetí vakcín širkou veřejností (U.S. Department of Health and Human Services, 2020).

Spoluredaktor British Medical Journal (BMJ), Peter Doshi, publikoval na blogu BMJ 2 analýzy syrových dat (Doshi 2021a,2021b), které dodali výrobci FDA a které sloužily jako základ pro výpočet účinnosti. Doshi mj. kritizuje vynechání 3400 lidí s podezřením na covid, kteří nebyli zahrnuti do výpočtů předložených úřad FDA. Dále byl do výpočtu zahrnut významnější počet lidí, kteří zřejmě prodělali SARS-CoV-1, ačkoli tito měli být dle metodiky vyloučeni. Uváděná účinnost 95 % se tedy nejeví jako spolehlivá.

Další analýza (Brown 2021) se zabývala relativním versus absolutním rizikem. Zatímco uváděné procento účinnosti (95 %) je založené na relativním riziku, pro výpočet individuálního rizika je vhodnější absolutní riziko. Z pohledu absolutního rizika se jedná o snížení rizika v případě moderny pouze o 1,1 %, a 0,7 % u Pfizeru.

Další lékaři a vědci poukazují na některé závažné otázky, např. Heidere, et. al. (2021) pokládá 4 otázky ohledně bezpečnosti a účinnosti:

  • Povedou vakcíny k vybudování potřebné imunitní odpovědi?

  • Bude imunita z vakcíny trvat dostatečně dlouho?

  • Jak bude Sars-CoV-2 mutovat?

  • Máme záložní plán pro případ, že vakcíny nebudou fungovat?

Jelikož vakcíny nebyly vyvinuty dle běžných standardů a nebyly provedeny obvyklé preklinické a klinické studie, odpovědi na tyto otázky můžeme čerpat jen z fyziologických a epidemiologických poznatků z aplikace v praxi, a to je možné pouze v případě transparentního reportingu výsledků. To je však velmi těžké v situaci, kdy ze strany oficiálních míst panuje nemalá cenzura a snaha vykázat pozitivní výsledky za každou cenu.

Aktuálně jsou na trhu 2 mRNA vakcíny, které prošly 3 fázemi klinických studií, a to Moderna a Pfizer. Obě obsahují genetickou informaci pro syntézu spike proteinu SARS-CoV-2 viru a obě hlásí účinnost 94 – 95 %. Dle preliminárních dat se po jejich aplikaci vytvoří protilátky, které jsou v krvi detekovatelné ještě 3 měsíce po podání. U obou se doporučují 2 dávky, přičemž druhá dávka je podávána tři až čtyři týdny po první, ačkoli se teď již mluví o každoročních posilovacích dávkách (Mahose, 2021). Obě se také aplikují intramuskulárně a u obou je třeba uchování při velmi nízkých teplotách, aby se zabránilo degradaci RNA, která je narozdíl od dvouvláknové DNA nestabilní (Pushparajah et al., 2021). Pfizer vyžaduje skladování při -94 stupních, což znesnadňuje transport a logistiku před aplikací. Modernu je možno skladovat po dobu 6 měsíců při -20 stupních a po dobu 30 dnů je bezpečné skladování v lednici (Zimmer et al., 2021).

Další dvě vakcíny, které jsou aktuálně podmínečně schválené, jsou Johnson & Johnson a Astra Zeneca. Obě jsou vektorové DNA vakcíny. Těmi se v tomto dokumentu zabývat nebudeme, jen krátce zmíníme, jak jsou vyrobeny. Jsou založeny na neškodném adenoviru, což je dvouvláknový DNA virus, který způsobuje běžné nachlazení. Adenovirus byl upraven dvojím způsobem, jednak byly odebrány některé geny, aby nedocházelo k replikaci a dále byl do genomu přidán DNA kód pro SARS-CoV-2 spike protein. Obě vektorové vakcíny používají při výrobě geneticky modifikované lidské rakovinné buněčné linie a je zde navíc riziko kontaminace lidské DNA a dalších kontaminací.

Média vyvolala ohledně těchto revolučních technologií velké nadšení, ale existují také mnohé obavy, protože lidské tělo může reagovat nepředvídatelně na cizí mRNA a další složky vakcín a může v těle spustit jiné (nechtěné) procesy nad rámec vytvoření protilátek proti spike proteinu.

Ve zbytku tohoto dokumentu popíšeme technologii mRNA vakcín ve větším detailu a dále se budeme zabývat specifickými aspekty použití těchto vakcín s ohledem na očekávané i potenciálně neočekávané důsledky.

Technologie mRNA vakcín

Vědci přišli na to, že jedním ze způsobů, jak zvýšit stabilitu mRNA, je nahrazení nukleosidu uridinu methyl-pseudouridinem. Tato forma se přirozeně nevyskutuje a může mít nechtěné účinky.

V rané fázi vývoje genové terapie založené na nukleotidech se víc úsilí investovalo do dodávání genů prostřednictvím DNA plasmidů spíše než prostřednictvím technologie mRNA. mRNA má z pohledu použití pro vakcíny 2 zásadní zádrhele – jednak je rychle rozštěpena RNázami a jednak vyvolává silnou imunitní reakci, což narušuje schopnost transkripce do proteinu. O plazmidové DNA je známo, že přetrvává ve svalu až šest měsíců, zatímco mRNA zmizí mnohem dříve. Pro aplikace vakcín se původně předpokládalo, že imunogenní povaha RNA by mohla být výhodná, protože mRNA by mohla fungovat jako adjuvans pro vakcínu, čímž by se eliminovala potřeba toxických aditiv jako je hliník. Imunitní reakce však nevede pouze k zánětlivé reakci, ale také k rychlé eliminaci RNA a potlačení transkripce. Tento nápad se tedy ukázal jako nepraktický.

V mezidobí vědci zkoumali různé způsoby, jak zabránit rozpadu mRNA dříve, než dojde k syntéze proteinu. Hlavním pokrokem bylo zjištění, že nahrazení všech uridinových nukleotidů methyl-pseudouridinem stabilizuje RNA proti degradaci, což umožní dostatečně dlouhé přežití k produkci adekvátního množství antigenu potřebného k vyvolání imunitní reakce. Tato forma mRNA dodávaná ve vakcíně se nikde v přírodě nevyskytuje, a proto může mít neznámé důsledky.

Pfizer a Moderna používají podobné technologie, kde jsou použity lipidové nanočástice k obalení RNA sekvence kódující spike protein SARS-CoV-2 v plné délce. Z molekuly DNA se získá jednovláknová RNA, která se stabilizuje modifikací nukleosidů a je vysoce purifikována.

Společnost Moderna, se sídlem v Cambridge v americkém Massachussetts, je jedním z výrobců aktuálně používaných mRNA vakcín proti SARS-CoV-2. Vedení společnosti Moderna má velkou vizi rozšíření technologie pro mnoho různých účelů, kde lze technologii využít nejen pro produkci protilátek, ale také k syntézei terapeutických proteinů a také k léčbě genetických onemocnění a rakoviny. Vyvíjejí generickou platformu, kde DNA je úložný prvek, messenger RNA je „software“ a proteiny, které RNA kóduje, představují různé aplikační domény. Je to ambiciózní vize a teoretický potenciál aplikací je obrovský (Moderna, 2020). Technologie je působivá, ale manipulace s kódem života by mohla vést ke zcela neočekávaným negativním účinkům, potenciálně dlouhodobým nebo dokonce trvalým.

Virus SARS-CoV-2 je členem třídy RNA virů s pozitivním vláknem, což znamená, že kódují přímo proteiny obsažené v RNA, namísto toho, aby před translací do proteinu vyžadovaly kopii do antisense vlákna. Virus je primárně tvořen jednovláknovou RNA molekulou obalenou v proteinech, a skládá se ze strukturálních proteinů viru, z nichž jeden je spike protein, který usnadňuje vazbu viru na receptor (v případě SARS-CoV-2 to je ACE2 receptor) a virovou fúzi s membránou hostitelské buňky. Protein spike SARS-CoV-2 je primárním cílem neutralizujících protilátek. Je to fúzní glykoprotein třídy I a je analogický hemaglutininu produkovanému chřipkovými viry a fúznímu glykoproteinu produkovanému syncytiálními viry, stejně jako gp160 produkovanému virem lidské imunodeficience (HIV) (Corbett et al., 2020).

mRNA vakcíny jsou vyvrcholením mnoha let výzkumu při zkoumání možnosti použití RNA zapouzdřené v lipidové částici coby doručovacího mechanismu. Stávající biologický aparát hostitelské buňky usnadňuje přirozenou produkci proteinu z mRNA. Toto pole rozkvetlo částečně díky jednoduchosti syntézy specifických sekvencí oligonukleotidových DNA v laboratoři bez přímého zapojení živých organismů. Tato technologie se stala komoditou a lze ji provádět ve velkém měřítku s relativně nízkými náklady. Enzymatická konverze DNA na RNA je také přímočará a je možné izolovat v podstatě čistou jednovláknovou RNA (Kosuri a Church, 2014).

Úvahy k selekci a úpravě mRNA

Jak bylo zmíněno, samotná mRNA by vyvolala silnou reakci imunitního systému, která by ji zničila dřív, než doputuje do buňky. Obalí se tedy do lipidových nanočástic, které ji skryjí před imunitním systémem. Problém vstupu do buňky je řešen pomocí fosfolipidů v nanočásticích, které využijí přirozené cesty endocytózy lipidových částic. Poté dochází k syntéze spike proteinu, který následně antigen prezentující buňky představí T-buňkám, což v konečném důsledku povede k vytvoření buněčné imunity (Moderna 2020). To však nemusí být tak snadné. Nanočástice se primárně dostanou do svalových buněk, které jsou nepohyblivé a nemusí tak dojít ke spuštění zamýšlené imunitní reakce. Je možné, že k syntéze spike proteinu dojde ve svalových buňkách, kde ho pohltí makrofágy, které následně spustí tvorbu protilátek zprostředkovanou B-buňkami.

Použitá mRNA prochází několika úpravami, z nichž některé mají za cíl ji připravit tak, aby odpovídala lidské mRNA sekvenci a podpořila se tak ribozomální translace na protein. Další modifikace má za cíl chránit ji před rozpadem, aby bylo možné vyprodukovat dostatek proteinu k vyvolání protilátkové odpovědi. Nemodifikovaná mRNA vyvolává imunitní odpověď, která vede k vysokým hladinám interferonu-α v séru (IF-α), což je nežádoucí. Přistoupilo se tedy k nahrazení uridinů N-metyl-pseudouridiny, což snižuje imunitní reakci a zvyšuje stabilitu molekuly (Karikó et al. 2008; Corbett et al., 2020). Navíc se na 5' konec molekuly přidá 7-methylguanosinová „čepička“ a polyadeninový (poly-A) konec, sestávající z 100 nebo více adeninových nukleotidů, je přidán na 3' konec. Čepice a ocas jsou nezbytné pro udržení stability mRNA v cytosolu a podporu translace na protein (Schlake et al., 2012; Gallie, 1991).

Pro zvýšení stability došlo dále ke „genetické úpravě“ spike proteinu pomocí nahrazení kritického dvouzbytkového segmentu v S2 podjednotce dvěma prolinovými zbytky. Prolin je vysoce neflexibilní aminokyselina a snižuje přechod do stavu fúze. Tato úprava umožňuje snadnější přístup protilátek ke kritickému místu a usnadňuje vstup do buňky. Může to ale také vést k tomu, že geneticky modifikovaná verze spike proteinu, která se v buňce syntetizuje na základě instrukcí z mRNA, přetrvává v plazmě navázaná na AC2 receptory kvůli narušené schopnosti fúze. Netušíme, jaké by tento scénář mohl mít následky.

Čínští vědci v srpnu 2020 vypublikovali report s výsledky experimentů s několika typy vakcín, z nichž každá obsahovala kód pro různé fragmenty a proteiny viru SARS-CoV-2. Na myších testovali 3 různé typy vakcíny. Pro sestavení částic podobných viru (VLP) je zapotřebí tří strukturálních proteinů – S (spike), M a E. Hypotéza byla, že VLP by vyvolala lepší imunitní odpověď díky větší podobnosti se skutečným virem. Doufali také, že když proteiny E a M přispějí k vytvoření částice podobné viru, stačil by pak k dostatečné imunitní odpovědi jen fragment spike proteinu.

Při tomto výzkumu potvrdili, že vakcína s úplným genetickým kódem pro syntézu všech tří proteinů vyvolala silnou imunitní odpověď trvající minimálně 8 týdnů po 2. dávce. To byl mnohem lepší výsledek než u vakcín, které obsahovaly jen kód pro tvorbu spike proteinu. Použití pouze fragmentů spike proteinu naopak nevyvolalo téměř žádnou reakci. K podobným závěrům došli vědci z Moderny – na jejich zvířecích modelech nevyvolala vakcína se spike proteinem T-buněčnou imunitu, zatímco vakcína, která obsahovala kód pro další strukturální proteiny viru, ji vyvolala.

Navzdory této snížené reakci, obě podmínečně schválené mRNA vakcíny kódují jen spike protein (bez E a M proteinu). Výrobci pro to museli mít dobrý důvod. Je možné, že sofistikovaný design lipidových nanočástic funguje zároveň jako adjuvans.

Další kuriózní modifikací je obohacení genové sekvence o cytosiny a guaniny (C a G) na úkor adeninu a uracilů (A a U). Nahradili takhle pouze třetí pozici v kodonu a pouze tehdy, když to nenarušilo aminokyselinové mapování. Z existujících experimentů víme, že mRNA sekvence bohaté na C a G jsou překládány až stonásobně efektivněji než sekvence chudé na C a G (Kudla et al., 2006), což povede ke zvýšené produkci spike proteinu. Nevíme, jaké to může mít důsledky. Nitrobuněčné patogeny, včetně virů, jsou obecně chudé na C a G, na rozdíl od hostitelských buněk, takže částečnou motivací mohla být snaha obalamutit tělo zdáním, že jde o lidský protein.

Všechny tyto různé modifikace RNA jsou navrženy tak, aby tato odolávala rozpadu, vypadala spíše jako sekvence kódující protein lidské messenger RNA a účinně se převáděla na antigenní protein.

Stavba lipidových nanočástic

Lipidové nanočástice (LNP), neboli lipozomy, chrání molekuly RNA před enzymatickým štěpením ribonukleázami a slouží tak jako úspěšný dopravní nástroj (Wadhwa et al., 2020; Xu et al., 2020 ). Jsou to umělé konstrukty, které se podobají exozomům, Exozomy jsou extracelulární vezikuly vylučované buňkami a vychytávané svými sousedy. Často obsahují DNA nebo RNA. Tyto nanočástice tedy mohou využívat přirozené procesy endocytózy, které za normálních okolností internalizují extracelulární exozomy do endozomů. Když se endozom okyselí, aby se stal lysozomem, mRNA se uvolní do cytoplazmy a zde dochází k translaci na protein. Bylo zjištěno, že lipozomy lépe zajišťují prezentaci antigenu a zrání dendritických buněk ve srovnání s fúzními proteiny, které zapouzdřují vakcíny na bázi virů (Norling et al., 2019).

Lipidové nanočástice obsahují ionizovatelné kationické lipidy, fosfolipidy, cholesterol a poletylenglykol (PEG). Tato směs se zformuje do stabilní lipidové dvojvrstvy kolem molekuly mRNA. Fosfolipidy v těchto experimentálních vakcínách se skládají z fosfatidylcholinové hlavní skupiny v kombinaci se dvěmi nasycenými alkylovými konci přes glycerolový linker. Lipid používaný v těchto vakcínách je 1,2-distearoyl-sn-glycero-3-fosfocholin (DSPC), má 18 opakujících se uhlíkových jednotek. Relativně dlouhý řetězec má tendenci tvořit gelovou spíše než tekutou formu. Molekuly s kratšími řetězci (jako je 12-uhlíkový řetězec) mají tendenci zůstávat v kapalné formě. Je potvrzeno, že lipozomy v gelové fázi využívající DSPC se vyznačují vysokou účinností při ochraně RNA před degradací, protože delší alkylové řetězce jsou mnohem více omezeny ve svém pohybu v lipidové doméně. Zdá se také, že jsou účinnější jako adjuvans, zvyšují uvolňování cytokinů tumor nekrotizujícího faktoru-α (TNF-α), interleukinu (IL)-6 a IL-1β z exponovaných buněk (Norling et al., 2019). To může být také důvod zvýšených zánětlivých procesů po očkování, včetně bolesti, otoků, teploty, ospalosti. Studie publikovaná v bioRxiv experimentálně ověřila, že tyto ionizovatelné kationtové lipidy v lipidových nanočásticích vyvolávají silnou zánětlivou reakci u myší (Ndeupen et al., 2021)

Aktuálně používané mRNA vakcíny jsou podávány intramuskulární injekcí. Svaly obsahují velkou síť krevních cév, kde mohou být imunitní buňky rekrutovány do místa vpichu (Zeng et al., 2020). Svalové buňky obecně mohou posílit imunitní reakci, jakmile dojde k infiltraci imunitními buňkami v reakci na adjuvans (Marino et al., 2011). Výzkum na myších ukázal, že antigen je exprimován nejprve ve svalových buňkách a poté přenesen do buněk prezentujících antigen, což naznačuje „cross-priming“ jako primární cestu pro zahájení CD8 T buněčné odpovědi (Lazzaro a kol., 2015). Lze se domnívat, že svalové buňky využívají imunitní odpověď, která se normálně používá k řešení patologicky sbalených lidských proteinů. Takové proteiny způsobují zvýšenou tvorbu proteinů hlavního histokompatibilního komplexu (MHC) třídy II, které se pak vážou na patologicky sbalené proteiny a transportují je neporušené do plazmatické membrány (Jiang et al., 2013).

Povrchový protein navázaný na MHC pak způsobí zánětlivou odpověď a následnou infiltraci buněk prezentujících antigen (např. dendritických buněk a makrofágů) do svalové tkáně, které následně vychytají zobrazené proteiny a přenesou je do lymfatického systému, kde je prezentují T buňkám. Tyto T buňky pak spustí kaskádu vedoucí k produkci paměťových protilátek. Svalové buňky exprimují proteiny MHC třídy II (Cifuentes-Diaz et al., 1992). Na rozdíl od třídy I se proteiny MHC třídy II specializují na transport nedotčených proteinů na povrch (Jiang et al., 2013).

In vitro studie na nelidských primátech ukázala, že radioaktivně označené mRNA se přemístilo z místa vpichu do nejbližší uzliny a tam zůstává minimálně 28 hodin.

Bylo prokázáno, že antigen prezentující buňky (APC) ve svalové tkáni i v drenážních lymfatických uzlinách obsahují radioaktivně značenou mRNA (Lindsay et al., 2019). Klasické APC zahrnují dendritické buňky, makrofágy, Langerhansovy buňky (v kůži) a B buňky. Mnoho vedlejších účinků spojených s těmito vakcínami zahrnuje bolest a zánět v místě vpichu, jak by se dalo očekávat vzhledem k rychlé infiltraci imunitních buněk.

Studie z roku 2021 (Mehta et al., 2021) popisuje případy 4 žen, u nichž se projevit lymfadenopatie, neboli otok podpažní uzliny, což potvrzuje, že mRNA je primárně pohlcena antigen prezentujícími buňkami, které pak pravděpodobně syntetizují spike protein, vystaví jej na svém povrchu a migrují do lymfatického systému.

Seznam nejčastějších nežádoucích účinků hlášených FDA, které byly zaznamenány během klinických studií Pfizer-BioNTech, zahrnuje „bolest v místě vpichu, únavu, bolest hlavy, bolest svalů, zimnici, bolest kloubů, horečku, otok v místě vpichu, zarudnutí v místě vpichu, nevolnost, malátnost a lymfadenopatii." (US Food and Drug Administration, 2021).

Andjuvans, PEG a anafylaxe

Adjuvans jsou přísady do vakcín, které mají „vyvolat výrazné imunologické profily s ohledem na směr, trvání a sílu imunitních odpovědí“ z vakcín, do kterých jsou přidány (Liang et al., 2020). Kamenec nebo jiné sloučeniny hliníku se nejčastěji používají v tradičních vakcínách a vyvolávají imunitní odpověď a aktivaci stromálních buněk v místě injekce (Lambrecht et al., 2009; Danielsson & Eriksson, 2021).

Obvyklé adjuvans na bázi hliníku nebyly pro covid vakcínu považovány za optimální, přistoupilo se tedy k použití PEG coby součásti nanolipidového obalu.

Vakcína vyráběná společností Pfizer/BioNTech vytváří nanočástice z 2-[(polyethylenglykol)-2000]-N,N-ditetradecylacetamidu nebo ALC-0159, běžně označovaného jednoduše jako PEG (Světová zdravotnická organizace, 2021, 14. ledna). Vakcína Moderna obsahuje další variantu PEG, SM-102, 1,2-dimyristoyl-rac-glycero-3-methoxypolyethylenglykol2000 (Světová zdravotnická organizace, 2021, 19. ledna). Pro usnadnění budeme oba PEG-modifikované lipidy zkracovat jako PEG a označovat vakcíny jako PEGylované podle standardní nomenklatury.

Lipidová schránka má trojí funkci. Jednak chrání genetický materiál před degradací. Jednak usnadňuje vstup do buňky pomocí fúze s lipidovou membránou a následnou absorpci lipidové částice. V poslední řadě pak plní funkci adjuvans. Právě tato poslední funkce vyvolala obavy v případě plošného užití pro injekční podání. V roce 2019, před masovým používáním PEG ve vakcínách popsali dr. Mohamed a spol. aktivaci humorální a buněčné imunity i komplementu při užití PEG. Paradoxně, injekční podání většího množství PEG nezpůsobuje alergickou reakci. Naopak v malých dávkách, které se používají ve vakcínách, může způsobit patologickou aktivaci imunitního systému.

V článku z května 2019, před velkými klinickými studiemi s použitím vakcín obsahujících PEG, Mohamed et. al. (2019) popsali řadu zajímavých zjištění týkajících se PEG a imunologické aktivace, kterou způsobuje, včetně humorální, buněčně zprostředkované aktivace a aktivace založené na komplementu. Poznamenávají, že paradoxně velké injekční dávky PEG nevyvolávají zjevnou alergickou reakci. Malé dávky však mohou vést k dramatické patologické aktivaci imunitního systému. Vakcíny využívající PEGylaci využívají mikromolární množství těchto lipidů, což představuje tuto potenciálně imunogenní expozici nízkým dávkám.

Pokusy na zvířatech ukázaly, že aktivace komplementu způsobuje jak anafylaxi, tak kardiovaskulární kolaps. Injekčně podaný PEG aktivuje několik komplementových cest také u lidí. Při pokusech na prasatech se projevil anafylaktický šok až při opakované expozici, přičemž prvotní podání proběhlo bez problémů.

Přítomnost protilátek proti PEG je v populaci rozšířená (Zhou et al., 2020). Yang a Lai (2015) zjistili, že přibližně 42 % zkoumaných vzorků krve obsahovalo protilátky proti PEG a varují, že by to mohlo mít důležité důsledky pro jakákoli zavedená terapeutika na bázi PEG. Hong et. al. (2020) nalezli anti-PEG protilátky s prevalencí až 72 % v populacích bez předchozí expozice lékařské terapii na bázi PEG. Lila et. al. (2018) poznamenávají, že „existence takových anti-PEG protilátek úzce souvisí se zhoršením terapeutické účinnosti v tandemu s rozvojem závažných nežádoucích účinků v několika klinických nastaveních využívajících terapeutika na bázi PEG.“

Anafylaktická reakce na běžné vakcíny je dle systému VAERS vzácná, nicméně může končit smrtí. Sellatyray a spol. Prověřovali 5 případů anafylaxe po podání PEG, z nichž u jedné nastala srdeční zástava.

Před začátkem očkování proti Covid-19 byly reportovány 2 anafylaktické reakce na 1 milion podaných vakcín, zatímco na konci ledna 2021 bylo skóre dle VAERS 11 anafylaktických reakcí na 1 milion aplikovaných vakcín. Nicméně ze studie na zdravotnících, která měla 64900 účastníků, vyplývá, že 2,1 % z nich mělo po vakcíně akutní alergickou reakci. Závažnější reakce anafylaktického rázu se projevila v přepočtu 247 reakcí na milion podaných vakcín (Blumenthal a spol., 2021), což je 21 krát více, než je reportováno CDC. Toto číslo se pravděpodobně zvýší opakovaným vystavením polyethylenglykolu.

mRNA vakcíny, spike protein a syndrom ADE

Syndrom ADE je imunologický jev poprvé popsaný v roce 1964 (Hawkes, 1964). Hawkes popsal sadu experimentů, ve nichž byly inkubovány kultury flaviviru s ptačím sérem obsahujícím vysoké titry protilátek proti těmto virům. Neočekávaným zjištěním bylo, že se stále vyšším ředěním séra obsahujícího protilátku se zvýšila infekčnost buněk. Dlouho se nedařilo objasnit, proč k tomuto dochází, proto byl tento jev téměř 20 let z velké části ignorován (Morens et al., 1994).

Bylo popsáno několik cest, kterými se protilátky přímo i nepřímo podílejí na neutralizaci infekcí (Lu et al., 2018b). ADE je zvláštní případ toho, co se může stát, když jsou v době infekce přítomny nízké, non-neutralizující hladiny specifických nebo zkříženě reaktivních protilátek. Týká se to protilátek získaných skrze nákazu, tak protilátek vytvořených v důsledku očkování. Při reinfekci není dostatek protilátek kneutralizaci viru, ale přesto dojde k jejich navázání virus. Tyto protilátky se poté ukotví na Fc receptoru na buněčném povrchu, usnadní vstup viru do buňky a následně zvýší infekčnost viru (Wan et. al., 2020).

Předpokládá se, že ADE stojí za závažnějším průběhem horečky dengue často pozorované u osob s předchozí expozicí (Beltramello et al., 2010) a může také hrát roli u závažnějším onemocnění u těch, kteří byli dříve proti této nemoci očkovaní (Shukla et al., 2020 ). ADE také pravděpodobně hraje roli v případech nakažení virem eboly (Takada et al., 2003), infekce virem zika (Bardina et al., 2017) a dalších flavivirových infekcí (Campos et al., 2020).

V roce 2020 upozornil dr. Eroshenko (Eroshenko et al., 2020), že očkování proti SARS-CoV-2 by mohlo vyvolat ADE, zvláště když ADE bylo pozorováno při testech koronavirových vakcín na modelech in vitro i in vivo. Podle dr. Lee a kolegů (2020) se může stát, že non-neutralizující protilátky vytvoří imunitní komplexy s virovými antigeny a vyvolají nadměrnou sekreci prozánětlivých cytokinů, která vyústí v cytokinovou bouři a rozsáhlé poškození tkání. Obsáhlá revize syndromu ADE v souvislosti s SARS-CoV-2 vakcínami uvádí, že v současné době nemáme klinický ani laboratorní způsob, jak odlišit jakýkoli těžký průběh onemocnění Covid-19 od syndromu ADE (Arvin et al. 2020; Liu et al., 2019). K tomuto bodu se vrátíme níže.

Studie na makacích ukázala, že předchozí přítomnost IgG protilátek vedla k těžkému poškození plic při následné expozici (Liu et al., 2019. Dr. Peron a Nakaya (2020) upozorňují, že čím různorodějšímu spektru koronavirů byli vystaveni senioři, tím vyšší je potenciální riziko ADE při následném setkání se SARS-CoV-2. Předtisk z roku 2020 (Wu et al., 2020) uvádí, že když se do plasmy 76 % lidí po těžkém průběhu covid přidaly kultury SARS-CoV-2 a citlivých buněk, došlo ke zvýšené infektivitě. Podle autorů měli více protilátek proti spike proteinu senioři a silnější protilátková odpověď vedla k pomalejší eliminaci viru a k těžšímu průběhu nemoci. Na základě toho spekulují, že specifické protilátky proti S proteinu mohou přispět k těžkému průběhu SARS-CoV-2. To je zejména důležité, když víme, že se plánují časté posilovací dávky.

Všichni tři američtí výrobci vakcín – Moderna, Pfizer a Johnson & Johnson – ohlásili, že pracují na vývoji posilujících dávek očkování (Zaman 2021). S ohledem na fakt, že miliony lidí, včetně dětí, budou mít protilátky z předchozí vakcinace, existuje u této populace možnost spuštění ADE související buď s budoucí infekcí SARS-CoV-2, nebo posilovací injekcí. Čas ukáže.

mRNA vakcíny doručí antigenní spike protein do buněk prezentujících antigen. Očekávaným výsledkem aktuálně používaných mRNA vakcín, je tedy tvorba monoklonálních protilátek proti spike proteinu. Bylo zjištěno, že monoklonální protilátky proti spike proteinu produkují vysoké hladiny zkříženě reaktivních protilátek proti endogenním lidským proteinům (Vojdani et. al., 2021; podrobněji přezkoumáno níže). Existuje podezření, že protilátky proti spike proteinu budou přispívat k ADE vyvolané předchozí infekcí SARS-CoV-2 nebo očkováním, které se může projevit buď jako akutní nebo chronické autoimunitní a zánětlivé stavy. Výše jsme uvedli, že není možné odlišit manifestaci onemocnění ADE od skutečné virové infekce jiné než ADE. V tomto světle je důležité si uvědomit, že když dojde k onemocněním a úmrtím krátce po očkování mRNA vakcínou, není možné s konečnou platností určit, ani s úplným vyšetřením, že reakce na vakcínu nebyla proximální příčinou.



Patogenní priming, multisystémový zánětlivý syndrom a autoimunní onemocnění

Patogenní priming je koncept, který je podobný ve výsledku jako ADE, ale liší se v základním mechanismu. Uvádíme ho coby jedinečný mechanismus, jehož prostřednictvím by mRNA vakcíny mohly vyvolat související patologie.

V dubnu 2020 vyšla důležitá studie (Lyons-Weiler 2020), která se zabývala možným vznikem autoprotilátek při setkání se spike proteinem a dalšími antigenními epitopy viru. Lyons-Weiler (2020) vytvořil frázi „patogenní priming“, protože věřil, že běžněji používané „posílení imunity“ nedokáže zachytit závažnost stavu a jeho důsledky. Ve své analýze in silico autor porovnal všechny antigenní epitopy proteinu SARS-CoV-2 označené v databázi SVMTriP (http://sysbio.unl.edu/SVMTriP/) a prohledal databázi p-BLAST (https:// blast.ncbi.nlm.nih.gov/Blast.cgi) a hledal podobnosti mezi antigenními epitopy SARSCoV-2 a tělu vlastními proteiny. Ze 37 zkoumaných proteinů viru SARSCoV-2 mělo 29 antigenní regiony. Z nich byly všechny s výjimkou jednoho podobné lidským proteinům (potenciální autoprotilátky), přičemž největší podobnost vykazoval S protein a NS3 protein, z nichž oba měli 6 homologních lidských proteinů.

Funkční analýza endogenních lidských proteinů, které vykazují podobnosti s virovými proteiny ukázala, že 1/3 z nich je navázána na adaptivní imunitní systém. Autor spekuluje, že předchozí expozice viru nebo vakcinace, které vedou k tvorbě protilátek proti těmto proteinům, může způsobit závažnější průběh onemocnění zejména u seniorů. Původní protilátky v tomto případě potlačí adaptivní imunitní systém a následuje těžší průběh onemocnění.

Další skupina vědců (Ehrenfeld et. al., 2020) se ve své studii o širokém spektru autoimunitních onemocnění zabývala tím, jak spike protein může tato onemocnění způsobit. Porovnávali průsečíky endogenních heptapeptidů a hepapeptidů vytvářených spike proteinem. V tabulce 1 tohoto odkazu uvádějí řetězce heptapeptidů v lidském proteomu, které se překrývají s spike proteinem generovaným SARS-CoV-2. Identifikoval 26 hepapeptidů, z nichž dva vykazovaly dlouhé řetězce identických peptidů mezi lidskými proteiny a spike proteinem. To může způsobit několik autoimunitních problémů současně. Autoři studii uzavírají s tím, že svá zjištění považují za znepokojivé.

V květnu 2020 Vojdani and Kharrazian použili myší a králičí monoklonální protilátky proti SARS z roku 2003 a testovali reaktivitu nejen se spike proteinem viru SARS-CoV-2, ale také s několika lidskými proteiny. V obou případech docházelo k silné vazbě protilátek, nejen na spike protein, ale také na široké spektrum endogenních proteinů. Nejsilnější reakce byla s tkáňovou transglutaminázou 3 (tTG3), transglutaminázou 2 (tTG2), ENA, myelinovým bazickým proteinem (MBP), mitochondriemi, nukleárním antigenem (NA), α-myosinem, Tyreoidální peroxidázou, (TPO), kolagenem, claudinem 5+6, a S100B (Vojdani a Kharrazian, 2020).

Tato důležitá zjištění je třeba zdůraznit. Protilátky s vysokou vazební afinitou na spike protein a další proteiny, se také váží na tTG (celiakie), TPO (Hashimotova nemoc), myelinový bazický protein (roztroušená skleróza) a další endogenní proteiny. Na rozdíl od patogenního primingu se tyto nemoci obvykle symptomaticky projeví až za několik let.

Autoprotilátky generované spike proteinem, které předpověděl Lyons-Weiler (2020) a popsané výše, byly potvrzeny in vitro studií publikovanou nedávno. Vojdani et. al. se ve své studii znovu zabýval otázkou zkřížené raktivity protilátek, tentokrát za použití lidských monoklonálních protilátek, kde se potvrdila předchozí zjištění, Při limitu 0,32 OD [optická hustota] reagovala protilátka proti membránovému proteinu SARS-CoV-2 s 18 z 55 testovaných antigenů. U těchto 18 proteinů se prokázala reaktivita s jaterní tkání, mitochondriemi, nervovým systémem, zažívacím traktem, slinivkou a dalšími orgány.

V další studii se vědci (Carter et. al., 2020) zaměřili na 23 případů multisystémového zánětlivého syndromu (MIS-C) u dětí. Sedmnáct dětí (68 %) mělo sérologické známky předchozí infekce SARS-CoV-2. Ze tří hodnocených protilátek hodnocených (nukleokapsida, RBD a spike) byla optická hustota protilátek spike proteinu IgG (která kvantifikuje koncentrace protilátek proti standardizované křivce (Wikipedia, 2021) nejvyšší (viz obrázek 1d v Carter et al., 2020).

Právě u MIS-C se spekuluje, že může být případem imunitního primingu v důsledku předchozího expozice SARS-CoV-2 nebo jinými koronaviry. Buonsenso et. al. (2020) zhodnotili mnohé imunologické podobnosti mezi MIS-C a onemocněním souvisejícím s předchozí β-hemolytickou streptokokovou infekcí skupiny A (GAS). Autoři uvádí: „Můžeme spekulovat o tom, že rodiče s Covid-19 vícenásobně vystavili děti viru Sars-CoV-2, což může vést k aktivaci imunitního systému, jak se to děje u GAS infekce a u geneticky predisponovaných dětí vést k [MIS -C] voj. Další hypotézou je, že předchozí infekce jinými koronaviry, které jsou v dětské populaci časté, mohly připravit dětský imunitní systém na virus SARS-CoV-2.

Galeotti a Bayry (2020) se zaměřili na výskyt autoimunitních a zánětlivých onemocnění pacientů s Covid-19. Jejich analýza tehdy dostupných dat k MIS-C, časové souvislosti mezi COVID-19 a nástupem MIS-C a řady možných mechanistických souvislostí neprokázala kauzální souvislost mezi omocněním Covid-19 a MIS-C, avšak doporučili ještě in silico analýzu a validaci v experimentálních modelech. Analýzu in silico provedli Lyons Weiler (2020) a Ehrenfeld (2020) a ta prokázala silnou podobnost mezi virovými antigeny a autoantigeny. Ačkoli nejde o definitivní důkaz pravdivosti původní hypotézy Galeottiho a Bayryho, jedná se o silný podpůrný důkaz.

Autoimunitní onemocnění čím dál více vystupují jako následek onemocnění Covid-19. Existují mnohé zprávy o dříve zdravých jedincích, u nichž se objevila onemocnění jako idiopatická trombocytopenická purpura, Guillain-Barré syndrom nebo autoimunní hemolytickou anémii nebo systémovým lupus erythematodes. Existují tři nezávislé kazuistiky systémového lupus erythemosus (SLE) s kožními projevy po symptomatickém COVID-19. V jednom případě měl 39letý muž počátek SLE dva měsíce po ambulantní léčbě COVID-19 (Zamani et.al., 2021). Další nápadný případ rychle progredujícího a fatálního SLE s kožními projevy popisuje Slimani et.al. (2021).

Autoptoilátky jsou pacientů s Covid-19 častým jevem, včetně protilátek v krvi (Vlachoyiannopoulos et. al., 2020) a mozkomíšním moku (Franke et. al., 2021). Ačkoli v mozkomíšním moku se SARS-CoV-2 nevyskytuje, předpokládá se, že autoprotilátky, které se proti SARS-CoV-2 vytvoří, jsou odpovědné za některé neurologické potíže, které u prodělavších pozorujeme.

V jednom z dopisů zaslaných do lékařského časopisu Artritida a revmatologie autoři (Bertin et. al, 2020) uvádí, že existuje silná asociace (p=0,009) mezi autoprotilátkami proti kardiolipinu a těžkým průběhem Covid-19.

Jiná studie (Zuo et. al., 2020) prokázala anti-fosfolipidové autoprotilátky u 52 % pacientů hospitalizovaných s Covid-19 a přiklání se k teorii, že tyto protilátky přispívají k vysoké míře koagulopatie u těchto pacientů. Další pacienti s Covid-19 měli často autoprotilátky reagující na plasmatickou membránu hepatocytů a gastrické buňky (Schiaffino et.al., 2020). U pacienta s Guillain-Barré syndromem byla objevena protilátková reaktivita v mozkomíšním moku, což vedlo autory k názoru, že zkřížená reaktivita s proteiny v CFS může vést k neurologickým komplikacím u některých pacientů s COVID-19. Vysoké hodnoty autoprotilátek u pacientů s Covid-19 vyplývají z několika studií, jak uvádí ve svém review Gao et. al. (2021) a uzavírají to s tím, že jedním z potenciálních vedlejších účinků plošné vakcinace může být vznik autoimunitních onemocnění u geneticky predisponovaných lidí.

Nedávná publikace shromažďuje značné množství důkazů o tom, že u lidí, kteří prodělali Covid-19, se nachází autoprotilátky proti různým tkáním a receptorům. Všech 31 lidí, kteří prodělali COVID-19 mělo 2 až 7 různých GPCR-fAAB [funkční autoprotilátky receptoru spojené s G-proteinem], které působily jako agonisté receptoru. (Wallukat et. al. 2021) Rozmanitost identifikovaných GPCR-fAAB, zahrnujících agonistickou i antagonistickou aktivitu na cílových receptorech, silně korelovala s řadou symptomů po COVID-19, včetně tachykardie, bradykardie, alopecie, deficitu pozornosti, PoTS, neuropatie a dalších.

V této studii autoři také odkazují na autoprotilátky předpovězené Lyonsem-Weilerem (2020) a se znepokojením uzavírají: „Spike protein Sars-CoV-2 je potenciálním epitopovým cílem pro autoimunologické procesy vyvolané biomimikry [25]. Proto se domníváme, že bude nesmírně důležité prozkoumat, zda budou GPCR-fAAB také detekovatelné po imunizaci očkováním proti viru.

V této části jsme shrnuli data, která poukazují na to, že SARS-CoV-2 má výraznou sekvenční podobnost s několika lidskými proteiny a může tudíž vést k rozvoji zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Tato obava je umocněna zmiňovaným přidáním dvou prolinových zbytků, které mohou zabránit jeho eliminaci z oběhu prostřednictvím membránové fúze. Autoimunitní a zánětlivá onemocnění se mohou projevit relativně záhy jako např. MIS-C nebo až za měsíce či roky po setkání se spike proteinem, ať už skrze infekci nebo očkování.

Mnoho lidí, kterým vyjde pozitivní test na Covid-19, nevykazuje žádné příznaky. Udávané počty asymptomatických případů se hodně liší, některé zdroje uvádí 1,6 %, jiné až 56,5 % % (Gao et. al.,2020). Lidé se silnou imunitou nemají příznaky nebo je mají jen velmi mírné. Neutrofily a makrofágy na jejich sliznicích si s virem snadno poradí a často nedojde ani k aktivaci adaptivní imunity. Vakcína však obchází slizniční imunitu, a to jak skrze intramuskulární podání, tak svou umělou konfigurací jako nanočástice obsahující RNA a může tak způsobit chronická onemocnění u lidí, kteří by si za normálních okolností s virem snadno poradili bez rizika následných autoimunitních a zánětlivých onemocnění.

Slezina, krevní destičky a thrombocytopenie

Doktor Gregory Michael, porodník z Miami Beach na Floridě, zemřel na krvácení do mozku 16 dní po podání první dávky vakcíny Pfizer.

Tři dny po očkování se u něho rozvinula idiopatická trombocytopenická purpura (ITP), autoimunní onemocnění, při kterém buňky imunitního systému napadají a ničí krevní destičky. Následoval prudký pokles krevních destiček, vnitřní krvácení a mrtvice. Jeho případ byl popsán New York Times (Grady and Mazzei, 2021), který zmiňoval I další případy ITP po očkování (Grady, 2021). Další případy závažného poklesu krevních destiček a trombocytopenie jsou popsány v systému pro hlášení nežádoucích účinků vakcín VAERS.

  1. Biodistribuce mRNA vakcín

Několik studí nezávisle na sobě potvrdilo, že největší imunitní odpověď po aplikaci mRNA vakcín se odehrává ve slezině. Studie vakcíny proti chřipkovému viru na bázi mRNA pomáhá pro zodpovězení otázky biologické distribuce mRNA ve vakcíně. Tato vakcína také obsahuje lipidové nanočástice a upravený genetický kód pro hemaglutinin (ekvivalent spike proteinu) a je podávána intramuskulárně do ramene. V této studii se sledovalo množství mRNA v různých tkáních s různým časovým odstupem. Největší koncentrace byla ve svalu v místě vpichu 5680 ng/mL). Toto množství se postupem času snížilo a dosáhlo poloviny původní hodnoty po 18,8 hodinách. Druhá nejvyšší koncentrace (2120 ng/mL) byla naměřena v proximální lymfatické uzlině, kde klesla na polovinu po 25,4 hodinách. Pokud jde o orgány, nejvyšší hodnoty byly naměřeny ve slezině (86,69 ng/mL) a v játrech (47,2 ng/mL), Jinde v těle byla koncentrace 100x až 1000x nižší. Distální lymfatické uzliny měly maximální koncentraci pouze 8 ng/ml. Závěr z této studie byl, že mRNA putuje z místa vpichu prostřednictvím lymfatického systému do sleziny a jater a následně do krevního oběhu. To se pravděpodobně děje prostřednictvím transportu uvnitř makrofágů a dalších buněk imunitního systému, které ji pojmou v místě vpichu. Znepokojující je, že se dostane i do mozku, ač v mnohem nižší koncentraci (Bahl et al., 2017). Také Evropská léková agentura (EMA) zveřejnila v hodnotící zprávě k vakcíně Moderna, že zhruba 2 % mRNA bylo detekováno po intramuskulární injekci v mozku (Evropská léková agentura, 2021).

Další experiment s cílem sledování biodistribuce mRNA vakcín zjistil na myším modelu u RNA vakcíny proti vzteklině podobnou distribuci jako u mRNA vakcín. Vakcína obsahovala kód pro imunogenní protein vztekliny a také kód pro RNA polymerázu a byla formulována jako nanoemulze typu olej ve vodě. Není tedy zcela reprezentativní pro vakcíny mRNA SARS-CoV-2. Nicméně intramuskulární podání a jeho závislost na příjmu RNA imunitními buňkami pravděpodobně znamená, že by migroval přes tkáně podobnou cestou jako vakcína SARS-CoV-2. Po aplikaci vakcíny došlo ke zvětšení blízkých mízních uzlin a koncentrace byly měřitelné nejprve v místě v pichu a dále v krvi, plicích, ve slezině a v játrech (Stokes et al., 2020).

Studie, která porovnávala nanočástice mRNA exprimující luciferázu s dendritickými buňkami eprimujícími luciferázu zjistila, že nanočástice luciferázu snáze transportují do vzdálenějších mízních uzlin a koncentrují se ve slezině, zatímco v případě dendritických buněk byl signál luciferázy nejsilnější v plicích (Firdessa-Fite and Creuso, 2020).

  1. Imunitní trombocytopenie

Imunitní trombocytopenie (ITP) se ukázala být jednou z vážných komplikací Covid-19. V mnoha případech se projeví až po uzdravení, což poukazuje na autoimunitní povahu tohoto jevu. Pravděpodobně k němu dochází cestou migrace imunitních buněk, které nesou mRNA nanočástice mízním systémem do sleziny. Tyto imunitní buňky produkují spike protein na základě informace z mRNA a spike protein způsobí tvorbu IgG protilátek vyvolanou aktivací B lymfocytů.

ITP se nejprve projevuje jako perechie (modřiny) a purpura (tečkovité krvácení do kůže) a/nebo krvácené z povrchových sliznic. Existuje zde vysoké riziko úmrtí na vnitřní krvácení a mrtvici. Laboratorně se ITP projevuje zvýšeným úbytkem krevních destiček a zároveň jejich sníženou produkcí, při čemž hrají klíčovou roli práva autoprotilátky (Sun and Shan, 2019). Na krevní destičky se naváží destičkové protilátky, což vyvolá jejich destrukci fagocytujícími buňkami.

Při narušené autofagii může výsledná signální kaskáda vést také k potlačení produkce megakaryocytů v kostní dřeni, které slouží jako prekurzory pro produkci krevních destiček (Sun and Shan, 2019). Jedna případová studie pacienta popisuje pacienta s diagnózou COVID-19, u něhož se rozvinula náhlá trombocytopenie několik dní po propuštění z nemocnice na základě negativního testu nukleové kyseliny na COVID-19. Následně byl u pacienta zjištěn snížený počet megakaryocytů produkujících krevní destičky, zatímco autoimunitní protilátky byly negativní, což naznačuje problém s produkcí krevních destiček spíše než s destrukcí krevních destiček (Chen et al., 2020).

Autofagie je klíčová pro eliminaci narušených proteinů, organel, virů a bakterií z těla. Změny v autofagii se ukazují být jednou z příčin patogeneze mnoha respiračních viróz, včetně chřipky, MERS-CoV, SARS-CoV i SARS-CoV-2. (Limanaqi et al., 2020). Autofagie tedy sehrává klíčovou roli při eliminaci spike proteinu, který vytvoří buňky na základě genetické informace z mRNA vakcín a pokud je narušena, nedochází ani k řádnému odstranění spike proteinu. Jak uvidíme později, destičky obsahuji autofágické proteiny a používají autofagii k eliminaci virů. Narušená autofagie je typická pro ITP a může být klíčem k autoimunitnímu útoku na destičky (Wang et al., 2019).

  1. Kritická role sleziny

Slezina je největší sekundární lymfoidní orgán v lidském těle a obsahuje až 1/3 zásoby krevních destiček. Je to také primární místo, kde dochází k destrukci destiček při ITP, protože řídí protilátovou odpověď proti destičkám. Dvě hlavní autoprotilátky, které hrají roli při ITP, jsou autoprotilátky proti imunoglobulinu G (IgG) a proti destičkovým povrchovým glykoproteinům GP IIb/IIIa (Aslam et al., 2016).

Slezina hraje klíčovou roli při odstraňování cizích antigenů a při tvorbě IgG protilátek B buňkami. Po setkání se spike proteinem zaktivují neutrofily v okrajových částech sleziny B buňky, což vede k tvorbě protilátek (Puga et al., 2011). To je zřejmě rozhodující pro úspěšný výsledek očkování. Úprava mRNA o pseudo-uridine zajišťuje, že mRNA přežije dostatečně dlouho, aby se dostala do sleziny.

Při pokusech na myších byla detekována jak mRNA, tak v ní kódovaný protein ve slezině za 1 hodinu, 4 hodiny a 24 hodin po injekci v mnohem větším množství než při použití nemodifikované mRNA (Karikó et al., 2008).

Sofistikovaný mechanismus zkřížené komunikace mezi neutrofily a destičkami ve slezině může vést k trombocytopenii, způsobené patologickou reakcí zvanou NETóza. TLR7 na destičkách rozpozná částice chřipkového viru v oběhu a zprostředkuje jejich pohlcení destičkami. To stimuluje uvolnění DNA z neutrofilů do NET (neutrofilové extracelulární pasti) a přemíra DNA spustí koagulační kaskádu (Koupenová et al., 2019).

  1. Ponaučení z chřipky

Stejně jako koronavirus, je chřipkový virus jednovláknový RNA virus. Trombocytopenie je častou komplikací chřipkové infekce (Jansen et al., 2020). Membrány krevních destiček obsahují mnoho glykoproteinů, které slouží jako receptory podporují adhezi ke stěně endotelu. Autoprotilátky proti destičkovým glykoproteinům se nacházejí u většiny pacientů s autoimunitní trombocytopenií (Lipp et al., 1998). Virus chřipky se naváže na buňky prostřednictvím glykoproteinů, uvolní enzym neuraminidázu, která rozloží glykosaminoglykany navázané na glykoproteiny a tím je uvolní. To pravděpodobně vystaví glykoproteiny B buňkám, což vede k produkci protilátek. Bylo prokázáno, že neuraminidáza exprimovaná patogenem Streptococcus pneumoniae desialyluje krevní destičky, což vede jejich k hyperaktivitě (Kullaya et al., 2018).

Zdá se, že krevní destičky hrají důležitou roli při eliminaci virů. Při pokusu v laboratoři se virus navázal na destičky pouhou minutu po přidání do kultury. Následná internalizace, nejspíš prostřednictvím fagocytózy, dosáhla vrcholu za 30 minut (Jansen et al., 2020). Spike protein váže kyselinu sialovou, což znamená, že se může navázat na glykoproteiny destičkových membrán (Baker et al., 2020). S1 segment spike proteinu je strukturálně podobný neauraminidáze na povrchu chřipkového viru, takže spike protein se může chovat jako neuraminidáza (Zhang et al., 2004). Neuraminidázu exprimuje několik virů a ta obecně působí enzymaticky tak, že katabolizuje glykany v glykoproteinech desialylací.

Existuje tedy možnost, že mRNA vakcíny spustí nebezpečnou kaskádu vedoucí k ITP, i když vakcína neobsahuje živý virus, zejména v kontextu narušené autofagie. Buňky imunitního systému v ramenním svalu pohltí RNA částice a mízním řečištěm doputují do sleziny, tam buňky produkují velké množství spike proteinu, který se naváže na destičkové glykoproteiny, což vede k jejich desialylaci, následné NETóze a spuštění zánětlivé kaskády. Odhalené glykoproteiny jsou napadány autoimunitními protilátkami, které následně eliminují destičky, což vede k jejich rychlému poklesu a ohrožení života.

Aktivace latentního pásového oparu (Herpes zoster)

Observační studie z Izraele ukázala velký nárůst případů pásového oparu po vakcíně Pfizer (Furer 2021). Tato studie monitorovala pacienty s preexistujícími autoimunitními revmatickými onemocněními. Z 491 těchto pacientů se v době trvání studie projevil herpes zoster u 6 lidí (1,2 %). Byl to u nich první výskyt pásového oparu a objevil se mezi 2 dny až 2 týdny po očkování první nebo druhou dávkou. V kontrolní skupině, která měla 99 lidí, nebyl identifikován žádný případ herpes zoster.

V databázi VAERS bylo do 19.4.2021 evidováno 278 případů herpes zoster po vakcíně Moderna nebo Pfizer. S ohledem na to, že do VAERS je reportován jen zlomek případů (Lazarus et al. 2010) a s ohledem na asociační povahu hlášení nelze prokázat kauzalitu mezi očkováním a herpes zoster, nicméně jsme toho názoru, že jde o důležitý „bezpečnostní signál“ ve VAERS.

Pokud opravdu existuje zvýšené riziko pásového oparu po očkování, má to širší implikace. Z několika studií vyplývá, že herpes zoster se častěji projevuje u lidí s primární nebo sekundární získanou imunodeficiencí (Ansari et al., 2020). To naznačuje, že mRNA vakcíny mohou potlačovat vrozenou imunitu. U autoimunitních onemocnění se navzájem potlačují TNF- α a Interferon typu I. Interferon typu I zabraňuje replikaci varicella zoster viru a aktivita TNF- α prudce stoupá při zánětlivých stavech, které vyvolají nanolipidové částice a je také běžné u chronických revmatických onemocnění. Přílišná exprese TNF-α po podání vakcíny může utlumit aktivitu INF-α, která zabraňuje projevu latentního pásového oparu.

Toxicita spike proteinu

Postupně se ukazuje, že SARS-COV-2 má vážné účinky na vaskulaturu různých orgánů včetně mozku. Jak jsme zmínili dříve, spike protein používá pro vstup do hostitelské buňky receptor ACE2 v plazmatické membráně buněk. ACE2 je integrální membránový protein I. typu, který štěpí angiotenzin II na angiotenzin (1-7), čímž snižuje krevní tlak. V několika studiích prokázal dr. Yuichiro Suzuki s dalšími autory, že samotný spike protein způsobuje signalizační odpověď ve vaskulatuře, což může mít dalekosáhlé důsledky (Suzuki, 2020; Suzuki et al., 2020; Suzuki et al., 2021; Suzuki and Gychka, 2021). Autoři vypozorovali, že při vážném průběhu Covid-19 způsobuje SARS-COV-2 závažné morfologické změny plicní vaskulatury. Pitva zemřelých pacientů prokázala zesílení cévních stěn, zejména v důsledku hypertrofie tunica media (střední vrstvy cévní stěny). Zvětšené buňky hladkého svalstva se zakulatily a došlo k otoku jader a cytoplazmatických vakuol (Suzuki et al., 2020). Dále autoři prokázali, že S1 segment spike proteinu bez zbytku virových komponent způsobuje aktivitu v laboratorně vyrobených buňkách hladké svaloviny lidské plicních tepny.

Následné studie (Suzuki et al., 2021, Suzuki and Gychka, 2021) ukázaly, že S1 segment spike proteinu potlačuje ACE2 a způsobuje tak stav podobný plicní arteriální hypertenzi, což je závažné onemocnění s vysokou úmrtností. Model účinku je znázorněn zde na obrázku níže. Suzuki a Gychka (2021) uvedli, že tyto studie in vivo prokázaly, že spike protein SARS-CoV-1 (bez zbytku viru) snižuje expresi ACE2, zvyšuje hladinu angiotenzinu II a zhoršuje poškození plic.

Model mechanismu:



In vivo studie z roku, na něž se Suzuki a Gycka odkazují jsou studie z roku 2005 (Kuba et al., 2005), které prokázaly, že k plicnímu poškození způsobenému SARS coronavirem dochází především kvůli inhibici ACE2 spike proteinem, což vede k výraznému zvýšení hladiny angiotenzinu II. Suziki et. al. Prokázali v roce 2021, že S1 segment viru Sars-Cov-2, v nízké koncentraci 130 pM aktivuje signální dráhu MEK/ERK/MAPK, která podporuje buněčný růst. Předpokládají, že tyto účinky se netýkají jen plicní vaskulatury. V srdci by tyto procesy způsobily koronární onemocnění srdce, v mozku zase mrtvici. Dá se také očekávat systemická hypertenze.

Uvedli možnost, že účinek spike proteinu na plicní arteriální hypertenzi může u pacientů po prodělaném covidu způsobit pravostranné srdeční selhání. Dle jejich názoru může stejný efekt nastat po očkování proti Covid-19 na bázi spike proteinu (Suzuki and Gychka, 2021).


V další zajímavé studii vědci (Lei et. al., 2021) zjistili, že pseudovirus (koule pokrytá S1 segmentem SARS-CoV-2 viru, ale bez virové DNA) způsobil zánětlivé procesy a poškození v tepnách a plicích myší při intratracheální expozici. Stejnému pseudoviru dále vystavili zdravé lidské endoteliální buňky. Částice tohoto pseudoviru se navázaly na ACE2 receptory, což vedlo k poškození mitochondrií a fragmentaci daných buněk a následným patologickým změnám v souvisejících tkáních. Tato studie ukazuje, že samotný spike protein, bez zbytku virálního genomu, stačí k endoteliálnímu poškození, které se vyskytuje u nemocných Covid-19.

Je tedy logické, že obavy z účinků vakcín, které způsobují, že buňky vyrábí spike protein, jsou opodstatněné.


S onemocněním Covid-19 jsou spojovány také neurologické potíže jako bolesti hlavy, nevolnost, závratě, encefalitida nebo smrtelné krevní sraženiny v mozku. Dle Buzhdygan et al. (2020) mohou tyto symptomy způsobovat mikrovaskulární endoteliální buňky. ACE2 jsou hojně přítomny v endoteliálních buňkách a jejich počet v mozkové vaskulatuře se zvyšuje při demenci nebo vysokém tlaku, což jsou obojí rizikové faktory pro těžký průběh Covid-19.

In vitro studie účinků S1 segmantu spike proteinu na hematoencefalickou bariéru zjistila, že složka S1 spike proteinu podporuje ztrátu integrity bariéry, což poukazuje na to, že samotný spike protein aktivuje zánětlivé procesy v mozkových endoteliálních buňkách. To by vysvětlovalo neurologické potíže při onemocnění Covid-19 (Buzhdygan et al., 2020). To je znepokojující zjištění, protože mRNA vakcíny způsobují tvorbu spike proteinu v těle, což může teoreticky způsobit stejné poškození mozku.


Tvorba spike proteinu v těle by také mohla ovlivnit mužská varlata, jelikož Leydigovy buňky ve varlatech jsou bohaté na ACE2 receptory (Verma et al., 2020).

V současné době už existuje několik studií, které ukazují, že spike protein se dostane do buněk varlat a může mít negativní dopady na mužskou plodnost (Navarra et al., 2020; Wang and Xu,2020). Studie, v níž byly zkoumány varlata 6 zemřelých pacientů s Covid-19, našla spike protein v buňkách varlat mužů s poškozenými varlaty (Achua et al., 2021).


Potenciální spojitost s prionovými chorobami a neurodegenerací


Jako prionová onemocnění se označuje soubor neurodegenerativních onemocnění způsobených nefyziologickým sbalováním tělních proteinů. Ty vytvářejí toxické oligomery, která se posléze spojují v delší vlákna a poškozují neurony.

Nejznámější prionovou chorobou je MADCOW (bovinní spongiformní encefalopatie). Web CDC o prionových chorobách uvádí, že „prionové choroby jsou obvykle rychle progresivní a vždy smrtelné“. (Center for Disease Control and Prevention, 2018). Někteří jsou toho názoru, že je možné mezi prionové choroby zařadit mnohá neurodegenerativní onemocnění včetně Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby a amyotrofické laterální sklerózy (ALS), jelikož i u nich vědci identifikovali patologické proteiny (Weickenmeier et al., 2019).


Dále vědci identifikovali shodný rys, který vede k tvorbě patologického formování toxických oligomerů, a to tzv. motiv glycinového zipu. Ten se vyznačuje vzorcem dvou glycinových zbytků proložených třemi aminokyselinami – GxxxG. Hovězí prion spojovaný s nemocí šílených krav má sled deseti GxxxG v řadě (viz uniprot.org/uniprot/P10279).


V obecné rovině je motiv GxxxG společným znakem transmembránových proteinů a glyciny hrají zásadní roli při zesíťování α-helixů v proteinu (Mueller et al., 2014). Prionové proteiny se stávají toxickými, když se α-helixy špatně skládají jako β-listy a u proteinu je následně narušena jeho schopnost vstupu do membrány (Prusiner, 1982). Glyciny v transmembránových motivech glycinového zipu v amyloid-β prekurzorovém proteinu (APP) hrají zásadní roli při patologickém skládání amyloidu-β spojeného s Alzheimerovou chorobou (Decock et al., 2016). APP obsahuje celkem čtyři motivy GxxxG.


Vezmeme-li v úvahu, že spike protein SARS-CoV-2 viru je trnasmembránový protein a obsahuje pět GxxxG v řadě (viz uniprot.or (g/uniprot/P0DTC2), je velmi pravděpodobné, že by se mohl chovat jako prion. Jedna ze sekvencí GxxxG je přítomna v membránové fúzní doméně. Jak bylo zmíněno, mRNA vakcíny jsou navrženy se změněnou sekvencí, která nahrazuje dvě sousední aminokyseliny ve fúzní doméně párem prolinů. Jde o záměrnou úpravu, která zajistí, že protein zůstane ve svém otevřeném stavu a znesnadní se fúze s membránou. To se jeví jako nebezpečný krok, který může vést k patologickému sbalování proteinů a následně k prionové chorobě.


Ve své publikaci J. Bart Classen (2021) uvádí, že by spike protein v mRNA vakcínách mohl způsobit prionová onemocnění, zčásti díky své schopnosti vázat se na mnoho známých proteinů a jejich způsobovat jejich patologické sbalování do potenciálních prionů. Idrees a Kumar (2021) zjistili, že složka spike proteinu S1 má tendence působit jako funkční amyloid a vytvářet toxické agregáty. Tito autoři uvedli, že S1 má schopnost „tvořit amyloidní a toxické agregáty, které mohou fungovat začátek agregace patologicky sbalených mozkových proteinů a mohou v konečném důsledku vést k neurodegeneraci“


Dle Tetze a Tetze (2020) má forma spike proteinu v SARS-CoV-2 prionové oblasti, které nejsou přítomny v spike proteinech jiných koronavirů. Ačkoli toto zjištění bylo publikováno v nerecenzovaném článku, autoři publikovali v roce 2018 článek identifikující oblasti podobné prionům ve více eukaryotických virech, takže mají v této oblasti značné odborné znalosti (Tetz a Tetz, 2018).


Poslední bod se týká specificky vakcíny Pfizer. Veřejná hodnotící zpráva Evropské lékové agentury (EMA) je dokument předložený výrobcem k získání souhlasu s uvedením vakcíny na trh v Evropě. Podrobně popisuje výrobní proces a také související testovací data. Obsahuje mj. znepokojující informaci o přítomnosti „fragmentovaných forem“ RNA v injekčním roztoku. Jedná se o fragmenty RNA vzniklé předčasným ukončením procesu transkripce z šablony DNA. Tyto fragmenty, dojde-li k translaci buňkou po injekci, by generovaly neúplné spike proteiny, což by opět mělo za následek změněnou a nepředvídatelnou trojrozměrnou strukturu. Fyziologický dopad výše uvedeného je v nejlepším případě neutrální a v nejhorším případě patologicky pro buněčné fungování. V komerčně vyráběných produktech bylo těchto fragmentovaných struktur nalezeno podstatně víc než v těch, které byly používaných v klinických studiích. Ty byly vyrobeny mnohem přísněji kontrolovaným výrobním procesem.


Pfizer tvrdí, že fragmenty RNA „pravděpodobně... nepovedou k expresi proteinů“ díky jejich předpokládané rychlé degradaci v buňce. Výrobce však nepředložil žádná data, která by expresi proteinu vyloučila, takže autoři revizi uzavírají s následujícím komentářem: „Tyto formy [fragmentované RNA] nejsou dostatečně popsány a doložené omezené údaje k expresi proteinů nejsou dostatečným vyloučením rizika, že nedojde k syntéze jiných proteinů/peptidů, než je zamýšlený spike protein“ (EMA 2020). Pokud je nám známo, od té doby nebyly k záležitosti doloženy žádné doplňující údaje.


Ačkoli zde netvrdíme, že nespikové proteiny generované z fragmentované RNA by byly špatně sbalené nebo jinak patologické, jsme toho názoru, že by přinejmenším přispěly k buněčnému stresu, který přispívá ke změnám prionového charakteru v přítomném spike proteinu.


  1. Ponaučení z Parkinsonovy choroby


Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění spojené s ukládáním Lewyho tělísek v mozku. Hlavním proteinem v těchto tělískách je α-synuklein. A-synulkein se podobá prionům v tom, že se za určitých podmínek agreguje do toxických rozpustných oligomerů a fibril (Lema Tomé et al., 2013). Výzkum ukázal, že patologicky sbalený α-synuklein může nejprve vzniknout ve střevě a odtud putovat do mozku skrze bloudivý nerv, pravděpodobně ve formě exozomů uvolněných z umírajících buněk, kde chybně poskládaný protein vznikl (Kakarla et al., 2020; Steiner a kol., 2011). K patologickému sbalování proteinu přispívají mj. podmínky jako kyselé pH nebo vysoká produkce zánětlivých cytokinů. Není pochyb o tom, že bloudivý nerv hraje klíčovou roli při přenosu patologicky sbalených proteinů do mozku, protože přerušení bloudivého nervu chrání před Parkinsonovou chorobou. Atrofie vagového nervu při Parkinsonově chorobě je dalším důkazem roli bloudivého nervu v transportu patologických oligomerů α-synukleinu ze střeva do mozku (Walter et al., 2018). Další cesta vede přes čichový nerv a ztráta čichu je časným příznakem Parkinsonovy choroby. Ztráta nebo snížení čichu je také častým příznakem infekce SARS-CoV-2, což je znepokojivé.


Mezi a-synukleinem a spike proteinem existuje mnoho podobností, což naznačuje možnost prionového onemocnění po očkování. Již jsme ukázali, že mRNA z vakcíny končí ve vysokých koncentracích v játrech a slezině, dvou orgánech, které jsou dobře propojeny s bloudivým nervem. Kationické lipidy ve vakcíně vytvářejí kyselé pH, které vytváří vhodné prostředí pro chybné skládání proteinů a také vyvolává silnou zánětlivou reakci, což vznik patologie dále podporuje.


Germinální centra jsou speciální struktury ve slezině a dalších sekundárních lymfatických orgánech, kde folikulární dendritické buňky prezentují antigeny B buňkám, které na základě toho zdokonalují svou protilátkovou odpověď. Vědci prokázali, že mRNA vakcíny, na rozdíl od rekombinantních proteinových vakcín, vyvolávají silnou produkci neutralizačních protilátek v těchto centrech ve slezině (Lederer et al., 2020). To ale také znamená, že mRNA vakcíny navozují ideální situaci pro tvorbu prionu z spike proteinu a jeho transport přes exozomy skrze nervus vagus do mozku.


Z dostupných studií vyplývá, že přenos prionu z jednoho zvířete na druhé se nejprve odehrává v lymfatických tkáních, zejména ve slezině. Diferencované folikulární dendritické buňky v tom procesu hrají zásadní roli, protože akumulují patologicky sbalené prionové proteiny (Al-Dybiat et al., 2019). Zánětlivá reakce zvyšuje syntézu α-synukleinu v dendritických buňkách, čímž se zvyšuje riziko tvorby prionů. Priony, které se hromadí v cytoplazmě, jsou zabaleny do lipidových tělísek a ta se uvolňují v podobě exozomů (Liu et al., 2017). Tyto exozomy nakonec cestují do mozku a způsobují onemocnění.


  1. Vylučování vakcíny (shedding)


Na internetu se hojně diskutuje možnost, že očkovaní lidé způsobují zdravotní potíže neočkovaným, s nimiž jsou v častém blízkém kontaktu. Ač se to může zdát těžko uvěřitelné, existuje proces, kterým by k tomu mohlo dojít, a to prostřednictvím uvolnění exozomů z dendritických buněk ve slezině obsahujících patologicky sbalené spike proteiny v komplexu s jinými prionově rekonformovanými proteiny. Tyto exozomy mohou cestovat do vzdálených míst. Není nemožné, že se uvolňují z plic a můžou je vdechnout jiní lidé. Extracelulární vezikuly, včetně exozomů, byly detekovány ve sputu, hlenu, tekutině epiteliální výstelky a tekutině z bronchoalveolární laváže při respiračních onemocněních (Lucchetti et al., 2021)

Pozn. Hanka: máme už studii, která potrvzuje spike protein v exosomech až 4 měsíce a Bruce K. Patterson ve své studii prokázal přetrvávání spike proteinu v CD16 monocytech až 15 měsíců, přičemž studie primárně hovoří o spike post Covid-19, nicméně dle Petera MCCULlougha Bruce v podcastu potvrdil, že se to týká i spike proteinu z vakcín)


Protokol použitý pro fáze 1, 2 a 3 klinických studií mRNA Pfizer vakcíny, které provedla společnost BioNTech, naznačuje, že se předpokládá možnost sekundární expozice (BioNTech, 2020). Protokol obsahuje požadavek, aby účastníci studie hlásili „expozici během těhotenství“. Jako příklad uvádějí „expozici ze životního prostředí během těhotenství“, která zahrnuje expozici „vdechnutím nebo kontaktem s pokožkou“. Zmiňují dokonce dvouúrovňovou nepřímou expozici: „Mužský rodinný příslušník nebo poskytovatel zdravotní péče, který byl vystaven studijnímu zásahu inhalací nebo kontaktem s kůží, pak vystaví zásahu svou partnerku před početím nebo přibližně v době početí.”



Vznik nových mutací SARS-CoV-2


V článku publikovaném v časopise Nature byla publikována zajímavá hypotéza. Článek uvádí případ vážného onemocnění COVID-19 u pacienta s rakovinou, který užíval imunosupresivní chemoterapeutické léky proti rakovině (Kemp et al., 2021). Pacient po přijetí do nemocnice přežil 101 dní, nakonec v boji s virem podlehl. Pacient neustále vylučoval virus po celých 101 dní, a proto byl přemístěn do podtlakové vysokovzdušné izolační místnosti pro infekční choroby, aby se zabránilo šíření nákazy.


Během pobytu v nemocnici byl pacientovi podáván Remdesivir a následně dvě dávky plazmy s obsahem protilátek odebrané jedincům, kteří se uzdravili z COVID-19 (rekonvalescentní plazma). Po podání plazmy začal virus rychle mutovat, až do stavu, kdy se objevil nový dominantní kmen, což bylo ověřeno ze vzorků odebraných z nosu a krku pacienta. U pacientů s oslabenou imunitou není dostatek cytotoxických T-buněk k eliminaci viru.


Experiment in vitro ukázal, že tento mutantní kmen byl méně citlivý na několik jednotek rekonvalescentní plazmy od několika uzdravených pacientů. Autoři vyjádřili názor, že podávané protilátky ve skutečnosti urychlily vznik mutací viru, protože pacient nebyl schopen zcela eliminovat virus kvůli své slabé imunitní odpovědi. To spustilo program „přežití nejsilnějšího“ a vyústilo v nový kmen odolný vůči protilátkám. Prodloužená replikace viru u tohoto pacienta vedla k „virovému imunitnímu úniku“ a podobně odolné kmeny by se mohly potenciálně velmi rychle šířit v exponované populaci (Kemp et al., 2021). Je možné, že podobný proces stojí za vznikem nakažlivých nových kmenů, které se nyní objevují ve Spojeném království, Jižní Africe a Brazílii.


V souvislosti s výše zmíněným experimentem máme ve vztahu k mRNA vakcínám dvě obavy. První se týká toho, že přetrvávající infekce u imunokompromitovaných pacientů může vest ke vzniku nových kmenů rezistentních vůči protilátkám vyvolaným vakcínou. Vakcína tak může rychle ztratit účinnost, což může vest k potřebě další hromadné očkovací kampaně. Již publikovaná studie vědců ze společnosti Pfizer ukázala, že účinnost vakcíny je u mnoha těchto variantních kmenů snížena. Vakcína byla pouze ze 2/3 účinná proti jihoafrickému kmeni než proti původnímu kmeni (Liu et al., 2021).


Více znepokojující je druhá úvaha - co nastane u pacienta s oslabenou imunitou po očkování. Je možné, že po vakcíně vytvoří protilátky, ale ty nebudou schopny zabránit onemocnění po expozici COVID-19 kvůli narušené funkci cytotoxických T buněk. Tento scénář se příliš neliší od podání rekonvalescentní plazmy pacientům s oslabenou imunitou, a tak by mohl stejným způsobem vyvolat vznik kmenů rezistentních na protilátky, ale v mnohem větším měřítku. Tato možnost bude dozajista využita k obhajobě opakovaných dávek vakcín každých několik měsíců s rostoucím počtem virových variant kódovaných do vakcín. Je to ale boj, který pravděpodobně prohrajeme.


Možnost trvalé inkorporace genu spike proteinu do lidské DNA


Vektorová vakcína funguje tak, že do DNA viru začlení genetický kód pro cílový antigenní protein Tvrdí se, že mRNA vakcíny jsou bezpečnější než vakcína založená na bázi vektoru DNA, protože RNA se nemůže neúmyslně začlenit do lidského genomu. To ale vůbec nemusí být pravda. Je známo, že klasický model DNA → RNA → protein neplatí vždy. V současnosti už není pochyb o tom, že existuje velká třída virů nazývaných retroviry, jež nesou geny, které reverzně přepisují RNA zpět do komplementární DNA (cDNA). V roce 1975 se Howard Temin, Renato Dulbecco a David Baltimore podělili o Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu v roce 1975 za objev reverzní transkriptázy a její syntézu v retrovirech (např. virus lidské imunodeficience (HIV)) k odvození DNA z RNA (Temin a Mizutani, 1970, Baltimore, 1970).


Mnohem později bylo zjištěno, že reverzní transkriptáza není jedinečná pro retroviry. Více než třetina lidského genomu obsahuje zvláštní elementy mobilní DNA nazvané SINE a LINE (krátké a dlouhé rozptýlené jaderné elementy). LINE mají schopnosti reverzní transkriptázy pro konverzi RNA na DNA a SINE podporují integraci DNA do genomu. Tyto elementy tedy poskytují nástroje potřebné pro přeměnu RNA na DNA a její začlenění do genomu, aby byl nový gen zachován i pro budoucí generace (Weiner, 2002).


SINE a LINE jsou členy větší třídy genetických prvků nazývaných retrotranspozony. Retrotranspozony mohou zkopírovat a vložit svou DNA na nové místo v genomu prostřednictvím meziproduktu RNA, přičemž mohou do procesu zavést genetické změny (Pray, 2008). Retrotranspozony, známé také jako „skákající geny“, poprvé identifikovala genetička Barbara McClintock z Cold Spring Harbor Laboratory v New Yorku před více než 50 lety (McClintock, 1965). O mnoho let později, v roce 1983, dostala za tento objev Nobelovu cenu.


Retrotranspozony se zdají mít schopnost rozšiřovat svou doménu z generace na generaci. LINE a SINE spolupracují na invazi do nových genomových míst prostřednictvím translace jejich DNA na RNA a zpět na čerstvou kopii DNA, která je poté vložena do oblasti genomu bohaté na AT. Tyto čáry a SINE byly dlouho považovány za „odpadní“ DNA, což je absurdní myšlenka, která byla postupem času vyvrácena, jak se zvyšovalo povědomí o jejich důležitých funkcích. Zejména je dnes již jasné, že LINE a SINE mohou také importovat RNA z vnějšího zdroje do DNA savčího hostitele. Bylo prokázano, že pakující se elementy podobné retrovirům objevené v myším genomu (zvané intracisternální A částice -IAP), jsou schopné inkorporovat virovou RNA do myšího genomu. Rekombinace mezi exogenním neretrovirovým RNA virem a IAP retrotansposonem vedla k reverzní transkripci virové RNA a integraci do genomu hostitele (Geuking et al., 2009).


K tomu všemu si později ukážeme, že mRNA z nových vakcín proti SARS-CoV-2 by se také mohla předávat z generace na generaci pomocí LINE ve spermatu prostřednictvím neintegrované cDNA zapouzdřené v plazmidech. Důsledky tohoto předvídatelného jevu nejsou zcela jasné, ale potenciálně dalekosáhlé.


  1. Exogenní a endogenní retroviry


Existuje také obava, že RNA v mRNA vakcínách by mohla být přenesena do lidského genomu za pomoci retrovirů. Retroviry jsou třídou virů, které si uchovávají svou genetickou informaci ve formě RNA, ale mají enzymy potřebné k reverzní transkripci své RNA do DNA a jejímu vložení do hostitelského genomu. Potom spoléhají na existující přirozené nástroje v těle hostitele k zajištění tvorby kopií viru prostřednictvím translace DNA zpět do RNA a k produkci proteinů, jejichž kód nese virová RNA a z těch nakonec sestavují nové virové částice (Lesbats et al., 2016).


Lidské endogenní retroviry (HERV) jsou benigní úseky v lidské DNA, které jsou velmi podobné retrovirům a o nichž se předpokládá, že se staly trvalými sekvencemi v lidském genomu procesem integrace z toho, co bylo původně exogenním retrovirem. Endogenní retroviry se hojně vyskytují u všech čelistnatých obratlovců, dle odhadů tvoří 5-8 % lidského genomu. Protein syncytin, jenž je nezbytný pro fúzi placenty s děložní stěnou a pro fúzi mezi spermií a vajíčkem při oplodnění, je dobrým příkladem endogenního retrovirového proteinu. Syncytin je obalový gen nedávno objeveného lidského endogenního defektního retroviru, HERV-W (Mi et al., 2000). V průběhu těhotenství plod exprimuje vysoké hladiny jiného endogenního retroviru, HERV-R, což zřejmě chrání plod před imunitním útokem ze strany matky (Luganini a Gribaudo, 2020). Endogenní retrovirové elementy se velmi podobají retrotranspozonům. Pokud dojde k expresi jejich reverzní transkriptázy, je tato teoreticky schopná převést RNA spike proteinu z mRNA vakcín na DNA.



  1. Permanentní integrace exogenních retrovirových genů do DNA


Lidé jsou kolonizováni velkým množstvím exogenních retrovirů, které běžně nezpůsobují hostiteli žádné problémy a dokonce mohou být symbiotické (Luganini a Gribaudo, 2020). Exogenní viry mohou být laboratorně přeměněny na endogenní viry (trvale začleněné do hostitelské DNA), jak prokázal Rudolf Jaenisch (Jaenisch, 1976), který infikoval před implantací myší embrya virem myší leukémie Moloney (M-MuLV). U myší vzešlých z těchto infikovaných embryí se vyvinula leukémie, virová DNA byla integrována do jejich zárodečné linie a přenesena na jejich potomky. Kromě inkorporace virové DNA do hostitelského genomu se také už v roce 1980 ukázalo, že DNA plazmidy mohou být vpraveny do jader myších embryí a vzniknou transgenní myši, které vypadají jako pravé (Gordon et al., 1980). Plazmidová DNA byla začleněna do jaderného genomu myší existujícími přirozenými procesy, čímž byla zachována nově získaná genetická informace v genomu potomka. Tento objev byl od té doby základem mnoha experimentů genetického inženýrství na transgenních myších upravených tak, aby exprimovaly nově získané lidské geny (Bouabe a Okkenhaug, 2013).


  1. LINE-1 je exprimován v mnoha typech buněk


Samotné LINE tvoří přes 20 % lidského genomu. Nejčastější LINE je LINE-1, který obsahuje kód pro reverzní transkriptázu, jež reguluje základní biologické procesy. LINE-1 je exprimován v mnoha typech buněk, ale nejvyšší hladiny se nachází ve spermatu. Spermie mohou být použity jako vektory jak molekul exogenní DNA, tak molekul exogenní RNA prostřednictvím přenosu genů zprostředkovaných spermiemi. Spermie mohou zpětně přepsat exogenní RNA přímo do cDNA a mohou doručit plazmidy obsahující tuto cDNA do oplodněného vajíčka. Tyto plazmidy mají schopnost se množit ve vyvíjejícím se embryu a osídlit mnoho tkání plodu. Přežívají do dospělosti jako extrachromozomální struktury a mohou být přeneseny na potomstvo. Tyto plazmidy jsou schopné transkripce, což znamená, že mohou být použity k syntéze proteinů obsažených ve své DNA (Pittoggi et al., 2006).


Mimo spermií exprimují reverzní transkriptázu před implantací také embrya a inhibice této exprese způsobuje zástavu vývoje. LINE-1 je také exprimován rakovinnými buňkami a umlčení lidského LINE-1 způsobené zásahem do RNA vede k dělení v mnoha rakovinných buněčných liniích. Mechanismus reverzní transkriptázy se podílí na vzniku nové genetické informace, a to jak v rakovinných, tak v zárodečných buňkách. U mnoha nádorových tkání byla zjištěna vysoká exprese LINE-1 a velké množství extrachromozomálních plazmidů v jádře. Zhoubné gliomy jsou primárními nádory centrálního nervového systému. Vědci experimentálně prokázali, že tyto nádory uvolňují exozomy obsahující DNA, RNA a proteiny, které končí v krevním oběhu (Vaidya a Sugaya, 2020). LINE-1 je také vysoce exprimován v imunitních buňkách u několika autoimunitních onemocnění, např. systémový lupus erythematodes, Sjögrens a psoriáza (Zhang et al., 2020).



  1. Integrace genu spike proteinu do lidského genomu


Je prokázáno, že neurony mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou mají v genomu více variant genu pro amyloidový prekurzorový protein APP vytvořených procesem zvaným somatická genová rekombinace (SGR) (Kaeser et al., 2020). SGR vyžaduje genovou transkripci, zlomy DNA a aktivitu reverzní transkriptázy, které mohou být podpořeny známými rizikovými faktory Alzheimerovy choroby. DNA kódující APP je reverzně transkribována do RNA a poté transkribována zpět do DNA a inkorporována do genomu v místě zlomu vlákna. Protože RNA je náchylnější k mutacím, DNA v těchto mozaikovitých kopiích obsahuje mnoho mutantních variant genu, takže se buňka stává mozaikou schopnou produkovat více variant APP. Neurony pacientů s Alzheimerovou chorobou obsahovaly ve svých chromozomech až 500 milionů párů bází přebytečné DNA (Bushman et al., 2015).


Vědci z MIT a z Harvardu vydali v roce 2021 znepokojivou studii, kde poskytují silný důkaz, že RNA SARS-CoV-2 může být reverzně transkribována do DNA a integrována do lidské DNA (Zhang et al., 2021). Tuto oblast začali zkoumat poté, co zjistili, že mnoho pacientů vykazuje pozitivní test na COVID-19, i když už nemají virus v těle. Autoři našli chimérické transkripty, které obsahovaly sekvence virové DNA splynuté se sekvencemi buněčné DNA u pacientů, kteří se zotavili z COVID-19. Jelikož závažné onemocnění COVID-19 často vyvolává cytokinovou bouři, použili vědci buněčné kultury, u nichž prokázali in vitro možnost zvýšené aktivity reverzní transkriptázy s použitím média obsahujícím cytokiny. Zjistili 2-3násobné zvýšení endogenní exprese LINE-1 v reakci na cytokiny. Je možné, že exogenní RNA z viru začleněná do lidské DNA produkuje fragmenty virových proteinů donekonečna po eliminaci viru z těla, což vede k falešně pozitivnímu testu PCR.


  1. Znepokojující model bovinní virové diarey


Bovinní virová diarea (BVD) je infekční virové onemocnění, které postihuje skot po celém světě. Je členem třídy pestivirů, což jsou malé, sférické, jednovláknové, obalené RNA viry. Onemocnění je spojeno s gastrointestinálními, respiračními a reprodukčními chorobami. Jedinečnou vlastností BVD je, že virus může procházet placentou infikované březí samice. To může vést k narození mláděte, které je nosičem intracelulárních virových částic, jež tělo považuje za vlastní. Jeho imunitní systém odmítá rozpoznat virus jako invazi cizího patogenu a v důsledku toho mládě vylučuje virus ve velkém množství během života a může nakazit celé stádo. Běžně se taková mláďata vyřazují ze stáda, aby se zamezilo šíření infekce (Khodakaram-Tafti & Farjanikish, 2017).


Není vyloučené, že v budoucnu může nastat nebezpečná situace, kdy žena krátce po aplikaci vakcíny mRNA počne dítě. Spermie pojmou lipozomy z vakcíny a obsaženou RNA konvertují na DNA pomocí LINE-1. Pak budou produkovat plazmidy obsahující kód pro spike protein, který bude pohlcen oplodněným vajíčkem pomocí výše popsaného procesu. Dítě, které se narodí, pak není schopno vytvořit protilátky proti spike proteinu, protože jeho imunitní systém ho považuje za tělu vlastní. Pokud by se dítě nakazilo SARS-CoV-2 kdykoli během svého života, jeho imunitní systém by se proti viru nebránil a virus by se pravděpodobně mohl volně množit v těle dítěte bez omezení. Z kojence by se v takové situaci logicky stal super roznašeč. Je pravda, že jde v tuto chvíli o spekulace, ale z toho, co víme o retrotranspozonech, spermatu, oplodnění, imunitním systému a virech, existují důkazy, že takový scénář nelze vyloučit. V experimentech na myších již bylo prokázáno, že genetické prvky ve vektorových vakcínách DNA, které jsou v podstatě plazmidy, se mohou integrovat do genomu hostitele (Wang et al., 2004).


Zjištění, že to, co se dříve nazývalo „odpadní DNA“, není odpad, je pouze jedním z důsledků nového filozofického paradigmatu v lidském jazyce, biologii a genetice, založeného na fraktálové genomice (Pellionisz, 2012) – paradigmatu, které Pellionisz spojuje s „pravdivými narativními reprezentacemi“ (TNR; Oller, 2010), realizovanými jako „iterace fraktální šablony“ do vysoce opakujících se procesů normálního vývoje mnoha větvících se struktur lidského těla. Tyto procesy jsou četné v plicích, ledvinách, žilách a tepnách a především v mozku. mRNA vakcíny jsou experimentální genovou terapií s potenciálem začlenit kód pro spike protein SARS-CoV-2 do lidské DNA. Tento kód DNA by mohl vést k syntéze velkého počtu kopií proteinových infekčních částic, což může vložit do rozvíjejícího se příběhu mnoho falešných signálů a mít nepředvídatelné následky.


Závěr


Experimentální mRNA vakcíny byly ohlášeny s velkým nadšením kvůli potenciálu, který mají pro různé oblasti medicíny, avšak existuje také možnost tragických a dokonce katastrofických nepředvídaných důsledků. mRNA vakcíny proti SARS-CoV-2 byly na trh uvedeny s velkou pompou, ale takto plošná a rychlá aplikace vzbuzuje nemálo obav. V této publikaci jsme přezkoumali některé z nich, ale zdaleka ne všechny, a je třeba zdůraznit, že obavy zde zmíněné jsou potenciálně vážné a nemusí být patrné po celá léta nebo dokonce z generace na generaci. Pro adekvátní vyloučení možných negativních dopadů uvedených v tomto dokumentu doporučujeme, aby byly přijaty minimálně následující postupy výzkumu a sledování:


• Vyčlenění dostatečných finančních prostředků na řádný sběr podrobných dat na celonárodní úrovni o nežádoucích účincích spojených s vakcínami mRNA, přičemž očkované je třeba sledovat mnohem déle než několik týdnů po aplikaci vakcíny


• Opakované testování autoprotilátek u příjemců vakcíny. Testované autoprotilátky by měly být standardizovány a založeny na dříve zdokumentovaných protilátkách a autoprotilátkách potenciálně vyvolaných spike proteinem. Patří sem autoprotilátky proti fosfolipidům, kolagenu, aktinu, tyreoperoxidáze (TPO), myelinovému bazickému proteinu, tkáňové transglutamináze a možná i dalším


• Imunologické sledování rovnováhy cytokinů a souvisejících biologických účinků. Testy by měly zahrnovat minimálně IL-6, INF-α, D-dimer, fibrinogen a C-reaktivní protein


• Studie porovnávající očkovaných a neočkovaných za účelem potvrzení sníženého výskytu infekcí a mírnějších příznaků u očkované skupiny, a zároveň porovnávající výskyt různých autoimunitních onemocnění a prionových onemocnění u obou těchto skupin


• Studie, které posoudí, zda je možné, aby neočkovaná osoba získala od očkované osoby, se kterou je v blízkém kontaktu, formy spike proteinu specifického pro vakcínu


•In vitro studie k posouzení toho, zda mohou být nanočástice mRNA absorbovány spermiemi a konvertovány na plazmidy cDNA


• Studie na zvířatech s cílem určit, zda vakcinace krátce před početím může vést k tomu, že potomci nesou ve svých tkáních plazmidy kódující spike protein, případně integrované do jejich genomu


• In vitro studie zaměřené na lepší pochopení toxicity spike proteinu pro mozek, srdce, varlata a další orgány


Veřejná politika a narativ kolem hromadného očkování obecně vycházeli z předpokladu, že přínosy nových mRNA vakcíny budou jednoznačně převažovat nad riziky. Vlády v reakci na mezinárodní stav nouze Covid-19 rychle začaly s masivní očkovací kampaní a tím spustily experiment s vakcínami v celosvětovém měřítku. Měli bychom tedy přinejmenším využít data, která z těchto experimentů máme k dispozici, abychom o této nové a dříve netestované technologii dozvěděli co nejvíce. A do budoucna vyzýváme vlády k větší opatrnosti při používání nových biotechnologií.


Poslední bod se týká dlouho ignorovaných rad, aby vláda edukovala občany o tom, jak bezpečně a jednoduše zlepšit svou imunitu, například doplněním vitaminu D pobytem na slunci (Ali, 2020), nebo konzumací zdravých bio potravin namísto silně zpracovaných jídel plných chemikálií (Rico-Campà et al., 2019). Dále je potřeba upozorňovat na kvalitní zdroje vitamínu A, C a K2, jelikož lidé s jejich nedostatkem mívají horší průběh Covid-19 (Goddek, 2020; Sarohan, 2020).


Poděkování


Tento výzkum byl částečně financován společností Quanta Computers, Inc., Taiwan, pod záštitou projektu Qmulus.


Konflikt zájmů


Autoři nemají žádný konflikt zájmů nebo jiné konkurenční zájmy.


Reference:


Achua, J. K., Chu, K. Y., Ibrahim, E., Khodamoradi, K., Delma, K. S., Ramsamy, R. ... Arora, H. (2021). Histopathology

and Ultrastructural Findings of Fatal COVID-19 Infections on Testis. The World Journal of Men's Health 39(1):

65-74. https://doi.org/10.5534/wjmh.200170.

Al-Dybiat, I., Moudjou, M., Martin, D., Reine, F., Herzog, L., Truchet, S., ... Sibille, P. (2019) Prion Strain-dependent

Tropism is Maintained between Spleen and Granuloma and Relies on Lymphofollicular Structures. Scientific

Reports 9: 14656. https://doi.org/10.1038/s41598-019-51084-1.

Ali, N. (2020). Role of Vitamin D in Preventing of COVID-19 Infection, Progression and Severity. Journal of Infection

and Public Health 13(10): 1373-1380. https://doi.org/10.1016/j.jiph.2020.06.021.

Ansari, B. Rosen, L. B., Lisco, A., Gilden, D., Holland, S. M., Zerbe, C. S., ... Cohen, J. I. (2020). Primary and Acquired

Immunodeficiencies Associated with Severe Varicella-Zoster Virus Infections. Clinical Infectious Diseases August

28 [Epub ahead of print]. https://doi.org/10.1093/cid/ciaa1274.

Arvin, A. M., Fink, K. Schmid, M. A., Cathcart, A., Spreafico, R., Havenar-Daughton, C. ... Virgin, H. W. (2020). A

Perspective on Potential Antibody-Dependent Enhancement of SARS-CoV-2. Nature 584(7821): 353-363.

https://doi.org/10.1038/s41586-020-2538-8.

Aslam, R., Kapur, R., egel, G. B., Guo, L., Zufferey, A., Ni, H. & Semple, J. W. (2016). The Spleen Dictates Platelet

Destruction, Anti-platelet Antibody Production, and Lymphocyte Distribution Patterns in a Murine Model of

Immune Thrombocytopenia. Experimental Hematology 44(10): 924-930.

https://doi.org/10.1016/j.exphem.2016.07.004.

Baden, L. R., El Sahly, H. M., Essink, B.,Kotloff, K., Frey, S., Novak, R. ... Zaks, T. (2021). Efficacy and Safety of the

mRNA-1273 SARS-CoV-2 Vaccine. The New England Journal of Medicine 384: 403-416.

https://doi.org/10.1056/NEJMoa2035389.

Bahl, K., Senn, J. J., Yuzhakov, O., Bulychev, A., Brito, L. A., Hassett, K. J. ... Ciaramella, G. (2017). Preclinical and

Clinical Demonstration of Immunogenicity by mRNA Vaccines against H10N8 and H7N9 Influenza Viruses.

Molecular Therapy 25(6): 1316-1327. http://dx.doi.org/10.1016/j.ymthe.2017.03.035.

Baker, A. N., Richards,S.-J., Guy, C. S., Congdon, T. R., Hasan, M., Zwetsloot, A. J., … Gibson, M. I. (2020). The

SARS-COV-2 Spike Protein Binds Sialic Acids and Enables Rapid Detection in a Lateral Flow Point of Care

Diagnostic Device. ACS Central Science 6(11): 2046-2052. https://doi.org/10.1021/acscentsci.0c00855.

Baltimore, D. (1970). Viral RNA-dependent DNA Polymerase: RNA-dependent DNA Polymerase in visions of RNA

Tumor Viruses. Nature 226(5252): 1209-1211. https://doi.org/10.1038/2261209a0.

Bardina, S. V., Bunduc, P., Tripathi, S., Duehr, J., Frere, J. J., Brown, J. A. ... Lim, J. K. (2017). Enhancement of Zika

Virus Pathogenesis by Preexisting Antiflavivirus Immunity. Science 356(6334): 175-180.

https://doi.org/10.1126/science.aal4365.

Beltramello, M., Williams, K. L., Simmons, C. P., Macagno, A., Simonelli, L., Ha Quyen, N. T. ... Sallusto, F. (2010). The

Human Immune Response to Dengue Virus is Dominated by Highly Cross-Reactive Antibodies Endowed with

Neutralizing and Enhancing Activity. Cell Host Microbe 8(3): 271-83.

https://doi.org/10.1016/j.chom.2010.08.007.

Bertin, D., Brodovitch, A., Beziane, A., Hug, S., Bouamri, A., Mege, J. L. ... Bardin, N. (2020). Anticardiolipin IgG

Autoantibody Level Is an Independent Risk Factor for COVID‐19 Severity. Arthritis & Rheumatology, 72(11),

1953-1955. https://doi.org/10.1002/art.41409.

Bhattacharjee, S. & Banerjee, M. (2020). Immune Thrombocytopenia Secondary to COVID-19: a Systematic Review SN

Comprehensive Clinical Medicine 2: 2048-2058. https://doi.org/10.1007/s42399-020-00521-8.

BioNTech (2020). A Phase 1/2/3, Placebo-Controlled, Randomized, Observer-Blind, Dose-Finding Study to Evaluate

the Safety, Tolerability, Immunogenicity, and Efficacy of Sars-CoV-2 RNA Vaccine Candidates against COVID-19

in Healthy Individuals. PF-07302048 (BNT162 RNA-Based COVID-19 Vaccines) Protocol C4591001. November.

https://media.tghn.org/medialibrary/2020/11/C4591001_Clinical_Protocol_Nov2020_Pfizer_BioNTech.pdf.

Blumenthal, K. G., Robinson, L. B., Camargo, C. Jr., Shenoy, E. S., Banerji, A., Landman, A. B., Wickner, P. (2021)

Acute Allergic Reactions to mRNA COVID-19 Vaccines. Journal of the American Medical Association

325(15):1562-1565. https://doi.org/10.1001/jama.2021.3976.

Bonsell, D. (2021, January 10). Largest Multi-Site Distribution Complex in Defense Department Delivers for Operation

Warp. Defense Logistics Agency. Retrieved January 27, 2021, from

https://www.dla.mil/AboutDLA/News/NewsArticleView/Article/2467282/largest-warehouse-in-defensedepartment-

delivers-for-operation-warp-speed/

Bouabe, H. & Okkenhaug, K. (2013). Gene Targeting in Mice: a Review. Methods in Molecular Biology 2013; 1064: 315-

336. https://doi.org/10.1007/978-1-62703-601-6_23.

Brown, R. B. (2021) Outcome Reporting Bias in COVID-19 mRNA Vaccine Clinical Trials. Medicina (Kaunas) 57(3):

199. https://www.doi.org/10.3390/medicina57030199.

Buonsenso, D., Riitano, F., & Valentini, P. (2020). Pediatric Inflammatory Multisystem Syndrome Temporally Related

with SARS-CoV-2: Immunological Similarities with Acute Rheumatic Fever and Toxic Shock Syndrome. Frontiers

in Pediatrics 8: 574. https://doi.org/10.3389/fped.2020.00574.

Bushman, D. M., Kaeser, G. E., Siddoway, B., Westra, J. W., Rivera, R. R., Rehen, S. K. ... Chun, J. (2015). Genomic

Mosaicism with Increased Amyloid Precursor Protein (APP) Gene Copy Number in Single Neurons from Sporadic

Alzheimers Disease Brains. eLife 4: e05116. https://doi.org/10.7554/eLife.05116.

Buzhdygana, T. P., DeOrec, B. J., Baldwin-Leclair, A., Bullock, T. A., McGary, H. M. ... Ramirez, S. H. (2020). The SARS-CoV-2 Spike Protein Alters Barrier Function in 2D Static and 3D Microfluidic in-Vitro Models of the

Human Blood-Brain Barrier. Neurobiology of Disease 146: 105131. https://doi.org/10.1016/j.nbd.2020.105131.

CDC COVID-19 Response Team; Food and Drug Administration (2021, January 15). Allergic Reactions Including

Anaphylaxis After Receipt of the First Dose of Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccine—United States, December

14–23, 2020. Morbidity and Mortality Weekly Report 70(2): 46.

https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/70/wr/mm7002e1.htm.

CDC COVID-19 Response Team; Food and Drug Administration (2021, January 29). Allergic Reactions Including

Anaphylaxis After Receipt of the First Dose of Moderna COVID-19 Vaccine-United States. December 21, 2020 --

January 10, 2021. MMWR. Morbidity and Mortality Weekly Report 70(4): 125-129.

https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/70/wr/mm7004e1.htm.

Campos, J. Slon, L., Mongkolsapaya, J., & Screaton, G. R. (2018). The Immune Response Against Flaviviruses. Nature

immunology 19(11): 1189-1198. https://doi.org/10.1038/s41590-018-0210-3.

Carsetti, R., Zaffina, S., Piano Mortari, E., Terreri, S., Corrente, F., Capponi, C., ... & Locatelli, F. (2020). Different

Innate and Adaptive Immune Responses to SARS-CoV-2 Infection of Asymptomatic, Mild, and Severe

Cases. Frontiers in immunology, 11, 3365. https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fimmu.2020.610300/full

Carter, M. J., Fish, M., Jennings, A., Doores, K. J., Wellman, P., Seow, J., … Shankar-Hari, M. (2020). Peripheral

Immunophenotypes in Children with Multisystem Inflammatory Syndrome Associated with SARS-CoV-2

Infection. Nature Medicine, 26(11), 1701-1707. https://doi.org/10.1038/s41591-020-1054-6.

Centers for Disease Control and Prevention. COVID Data Tracker. https://covid.cdc.gov/covid-datatracker/#

vaccinations. Accessed 2/6/21.

Centers for Disease Control and Prevention, Prion Diseases. October 9, 2018. https://www.cdc.gov/prions/index.html.

Centers for Disease Control and Prevention (1990). Vaccine Adverse Events Reporting System [database]. Retrieved

February 11, 2021 from https://vaers.hhs.gov/about.html

Chen, W., Yang, B., Li, Z., Wang, P., Chen, Y. & Zhou, H. (2020). Sudden Severe Thrombocytopenia in a Patient in the

Recovery Stage of COVID-19. Lancet Haematology 7(8): e624. https://doi.org/10.1016/S2352-3026(20)30175-7.

Cifuentes-Diaz, C., Delaporte, C., Dautréaux,B., Charron, D. & Fardeau, M. (1992) Class II MHC Antigens in Normal

Human Skeletal Muscle. Muscle Nerve 15(3): 295-302. https://doi.org/10.1002/mus.880150307.

Classen, J. B. (2021). Review of COVID-19 Vaccines and the Risk of Chronic Adverse Events Including Neurological

Degeneration. Journal of Medical-Clinical Research and Reviews 5(4): 1-7.

https://foundationforhealthresearch.org/review-of-covid-19-vaccines-and-the-risk-of-chronic-adverse-events/.

Corbett, K. S., Edwards, D.K., Leist, S. R., Abiona, O. M., Boyoglu-Barnum, S., Gillespie, R. A. ... Graham, B. S. (2020)

SARS-CoV-2 mRNA Vaccine Design Enabled by Prototype Pathogen Preparedness. Nature 586(7830): 567-571.

https://doi.org/10.1038/s41586-020-2622-0.

Danielsson, R. & Eriksson, H. (2021, January 7). Aluminium Adjuvants in Vaccines -- A Way to Modulate the Immune

Response. Seminars in Cell & Developmental Biology. (Epub ahead of print)

https://doi.org/10.1016/j.semcdb.2020.12.008.

Decock, M, Stanga, S., Octave, J.-N., Dewachter, I., Smith, S. O., Constantinescu, S. N., and Kienlen-Campard, P.

(2016). Glycines from the APP GXXXG/GXXXA Trans- membrane Motifs Promote Formation of Pathogenic A

Oligomers in Cells. Frontiers in Aging Neuroscience 8: 107. https://doi.org/10.3389/fnagi.2016.00107.

Dicks, M. D. J., Spencer, A. J., Edwards, N. J., Wadell, G., Bojang, %K., Gilbert, S.C., ... Cottingham, M. G. (2012). A

Novel Chimpanzee Adenovirus Vector with Low Human Seroprevalence: Improved Systems for Vector

Derivation and Comparative Immunogenicity. PLoS ONE 7(7): e40385.

https://doi.org/10.1371/journal.pone.0040385.

Doshi, P. (2020). Will COVID-19 Vaccines Save Lives? Current Trials Aren't Designed to Tell Us. BMJ 371: m4037.

https://doi.org/10.1136/bmj.m4037.

Doshi, P. (2021a). Peter Doshi: Pfizer and Moderna's “95% effective” vaccines—we need more details and the raw data.

BMJ blog. Accessed 02/20/2021. https://blogs.bmj.com/bmj/2021/01/04/peter-doshi-pfizer-and-modernas-95-

effective-vaccines-we-need-more-details-and-the-raw-data/

Doshi, P. (2021b). Clarification: Pfizer and Moderna's “95% effective” Vaccines -- We Need More Details and the Raw

Data. BMJ blog. Accessed 02/20/21. https://blogs.bmj.com/bmj/2021/02/05/clarification-pfizer-and-modernas-

95-effective-vaccines-we-need-more-details-and-the-raw-data/

Ehrenfeld, M., Tincani, A., Andreoli, L., Cattalini, M., Greenbaum, A., Kanduc, D. ... Shoenfeld, Y. (2020). COVID-19

and Autoimmunity. Autoimmunity Reviews 19(8): 102597.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7289100/

EMA Public Assessment Report on Pfizer-BioNTech Vaccine. (2020). Accessed 5/2/21.

https://www.documentcloud.org/documents/20516010-ema-assessment-report-12-21-

2020#document/p35/a2023027

Eroshenko, N., Gill, T., Keaveney, M. K., Church, G. M., Trevejo, J. M. & Rajaniemi, H. (2020). Implications of

Antibody-dependent Enhancement of Infection for SARS-CoV-2 Countermeasures. Nature Biotechnology 38(7):

789-791. https://doi.org/10.1038/s41587-020-0577-1.

European Medicines Agency. Committee for Medicinal Products for Human Use (CHMP) Assessment report. COVID-

19 Vaccine Moderna. Common name: COVID-19 mRNA Vaccine (nucleoside-modified) Procedure. No.

EMEA/H/C/005791/0000. March 11 2021. p. 47. https://www.ema.europa.eu/en/documents/assessmentreport/

covid-19-vaccine-moderna-epar-public-assessment-report_en.pdf

Firdessa-Fite, R. & Creusot, R. J. (2020). Nanoparticles versus Dendritic Cells as Vehicles to Deliver mRNA Encoding

Multiple Epitopes for Immunotherapy. Molecular Therapy: Methods & Clinical Development 16: 50-62.

https://doi.org/10.1016/j.omtm.2019.10.015.

Franke, C., Ferse, C., Kreye, J., Reincke, S. M., Sanchez-Sendin, E., Rocco, A., ... & Pruess, H. (2021). High Frequency

of Cerebrospinal Fluid Autoantibodies in COVID-19 Patients with Neurological Symptoms. Brain, Behavior, and

Immunity 93: 415-419. https://doi.org/10.1016/j.bbi.2020.12.022.

Fujiwara, Y., Wada, K. & Kabuta, T. (2017). Lysosomal Degradation of Intracellular Nucleic Acids -- Multiple

Autophagic Pathways. The Journal of Biochemistry 161(2): 145-154. https://doi.org/10.1093/jb/mvw085.

Furer, V., Zisman, D., Kibari, A., Rimar, D., Paran, Y., & Elkayam, O. (2021). Herpes zoster Following BNT162b2

mRNA Covid-19 Vaccination in Patients with Autoimmune Inflammatory Rheumatic Diseases: a Case Series.

Rheumatology keab345. April 12 [Epub ahead of print] https://doi.org/10.1093/rheumatology/keab345.

Galeotti, C., & Bayry, J. (2020). Autoimmune and Inflammatory Diseases Following COVID-19. Nature Reviews

Rheumatology, 16(8), 413-414. https://doi.org/10.1038/s41584-020-0448-7.

Gallie, D. R., (1991) The Cap and Poly(A) Tail Function Synergistically to Regulate mRNA Translational Efficiency.

Genes & Development 5: 2108–2116. https://doi.org/10.1101/gad.5.11.2108.

Ganson, N. J., Povsic, T. J., Sullenger, B. A., Alexander, J. H., Zelenkofske, S. L., ... Hershfield, M. S. (2016). Pre-existing

Anti–Polyethylene Glycol Antibody Linked to First-Exposure Allergic Reactions to Pegnivacogin, A PEGylated

RNA Aptamer. Journal of Allergy and Clinical Immunology 137(5): 1610-1613.

https://doi.org/10.1016/j.jaci.2015.10.034.

Garvey, L. H., & Nasser, S. (2020, December 17) Allergic Reactions to the First COVID-19 Vaccine: is Polyethylene

Glycol (PEG) the Culprit? British Journal of Anaesthesia. Epub ahead of print.

https://doi.org/10.1016/j.bja.2020.12.020.

Gao, Z., Xu, Y., Sun, C., Wang, X., Guo, Y., Qiu, S., & Ma, K. (2020). A systematic review of asymptomatic infections

with COVID-19. Journal of Microbiology, Immunology and Infection 54(1): 12-16.

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1684118220301134.

Gao, Z. W., Zhang, H. Z., Liu, C., & Dong, K. (2021). Autoantibodies in COVID-19: Frequency and Function.

Autoimmune Reviews 20(3): 102754. https://doi.org/10.1016/j.autrev.2021.102754.

Geuking, M. B., Weber, J., Dewannieux, M., Gorelik, E., Heidmann, T., Hengartner, H., … Hangartner, L. (2009).

Recombination of Retrotransposon and Exogenous RNA Virus Results in Nonretroviral cDNA Integration.

Science 323(5912): 393-6. https://doi.org/10.1126/science.1167375.

Goddek, S. (2020). Vitamin D3 and K2 and Their Potential Contribution to Reducing the COVID-19 Mortality Rate.

International Journal of Infectious Diseases 99: 286-290. https://doi.org/10.1016/j.ijid.2020.07.080.


Gordon, J. W., Scangos, G. A., Plotkin, D. J., Barbosa, J. A. & Ruddle, F.H. (1980). Genetic Transformation of Mouse

Embryos by Microinjection of Purified DNA. Proceedings of the National Academy of Sciences USA.77: 7380-84.

https://doi.org/10.1073/pnas.77.12.7380.

Grady, D. & Mazzei, P. (2021). Doctor's Death After COVID Vaccine Is Being Investigated. New York Times Jan. 12.

https://www.nytimes.com/2021/01/12/health/covid-vaccine-death.html.

Grady, D. (2021). A Few Covid Vaccine Recipients Developed a Rare Blood Disorder. New York Times Feb. 8.

https://www.nytimes.com/2021/02/08/health/immune-thrombocytopenia-covid-vaccine-blood.html.

Haidere, M. F., Ratan, Z. A., Nowroz, S., Zaman, S. B., Jung, Y. J., Hosseinzadeh, H., & Cho, J. Y. (2021). COVID-19

Vaccine: Critical Questions with Complicated Answers. Biomolecules & therapeutics, 29(1), 1.

https://doi.org/10.4062/biomolther.2020.178.

Hamad, I., Hunter, A. C., Szebeni, J. & Moghimi, S. M. (2008). Poly (Ethylene Glycol)s Generate Complement

Activation Products in Human Serum through Increased Alternative Pathway Turnover and a MASP-2-Dependent

Process. Molecular immunology 46(2): 225-232. https://doi.org/10.1016/j.molimm.2008.08.276.

Hawkes, R. A. (1964). Enhancement of the Infectivity of Arboviruses by Specific Antisera Produced in Domestic Fowls.

Australian Journal of Experimental Biology and Medical Science 42(4): 465-482.

https://doi.org/10.1038/icb.1964.44.

Ho, W., Gao, M.,Li, F., Li, J., Zhang, X.-Q. & Xu, X. (2021, January 18). Next‐Generation Vaccines: Nanoparticle‐

Mediated DNA and mRNA Delivery. Advanced Healthcare Materials 10(8): e2001812.

https://doi.org/10.1002/adhm.202001812.

Hong, L., Wang, Z., Wei, X., Shi, J. & Li, C. (2020). Antibodies Against Polyethylene Glycol in Human Blood: A

Literature Review. Journal of Pharmacological and Toxicological Methods 102: 106678.

https://doi.org/10.1016/j.vascn.2020.106678.

Hubert, B. Reverse Engineering the source code of the BioNTech/Pfizer SARS-CoV-2 Vaccine. Dec. 25, 2020.

https://berthub.eu/articles/posts/reverse-engineering-source-code-of-the-biontech-pfizer-vaccine/

Idrees D, Kumar V. SARS-CoV-2 spike protein interactions with amyloidogenic proteins: Potential clues to

Neurodegeneration. Biochemical and Biophysical Re- search Com- munications. 2021; 554: 94-98.

https://www.doi.org/10.1016/j.bbrc.2021.03.100.

Jackson, L. A., Anderson, E. J., Rouphael, N. G., Roberts, P. C., Makhene, M., Coler, R. N. ... Beigel, J. H. (2020). An

mRNA Vaccine against SARS-CoV-2 Preliminary Report. The New England Journal of Medicine 383: 1920-31.

https://doi.org/10.1056/NEJMoa2022483.

Jacobs, J. & Armstrong, D. (2020, April 29) Trump's `Operation Warp Speed' Aims to Rush Coronavirus Vaccine

Bloomberg. Retreived February 11 from https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-04-29/trump-soperation-

warp-speed-aims-to-rush-coronavirus-vaccine.

Jaenisch R. (1976). Germ Line Integration and Mendelian Transmission of the Exogenous Moloney Leukemia Virus.

Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 73: 1260-1264.

https://doi.org/10.1073/pnas.73.4.1260.

Jansen, A. J. G., Spaan, T., Low, H. Z., Di Iorio D., van den Brand, J., Malte Tieke, M., ... van der Vries, E. (2020).

Influenza-Induced Thrombocytopenia is Dependent on the Subtype and Sialoglycan Receptor and Increases with

Virus Pathogenicity. Blood Advances 4(13): 2967-2978. https://doi.org/10.1182/bloodadvances.2020001640.

Jiang, Y., Arase, N., Kohyama, M., Hirayasu, K., Suenaga, T., Jin, H., ... Hisashi Arase , H. (2013) Transport of

Misfolded Endoplasmic Reticulum Proteins to the Cell Surface by MHC Class II Molecules. International

Immunology 25(4): 235-246. https://doi.org/10.1093/intimm/dxs155

Kaeser, G. E. & Chun, J. (2020). Mosaic Somatic Gene Recombination as a Potentially Unifying Hypothesis for

Alzheimers Disease. Frontiers in Genetics 11: 390. https://doi.org/10.3389/fgene.2020.00390.

Kakarla, R., Hur, J., Kim, Y. J., Kim, J., and Chwae, Y.-J. (2020). Apoptotic Cell- derived Exosomes: Messages from

Dying Cells. Experimental & Molecular Medicine 52: 16 https://www.doi.org/10.1038/s12276-019-0362-8.

Karikó, K., Muramatsu, H., Welsh, F. A., Ludwig, J., Kato, H., Akira, S. & Weissman, D. (2008). Incorporation of

Pseudouridine Into mRNA Yields Superior Nonimmunogenic Vector With Increased Translational Capacity and Biological Stability. Molecular Therapy 16(11): 1833-1840. https://doi.org/10.1038/mt.2008.200.

Kelso, J. M. (2021) Anaphylactic Reactions to Novel mRNA SARS-CoV-2/COVID-19 Vaccines. Vaccine 39(6): 865–

867. https://doi.org/10.1016/j.vaccine.2020.12.084.

Kemp, S. A., Collier, D. A. Datir, R. P., Ferreira, I. A. T. M. Gayed, S., Jahun, A. ... Gupta, R. K. (2021) SARS-CoV-2

Evolution during Treatment of Chronic Infection. Nature 2021 Apr;592(7853):277-282.

https://doi.org/10.1038/s41586-021-03291-y.

Khodakaram-Tafti, A. & Farjanikish, G. H. (2017) Persistent Bovine Viral Diarrhea Virus (BVDV) Infection in Cattle

Herds. Iranian Journal of Veterinary Research, Shiraz University 18(3): 154-163.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5674437/.

Kosuri, S. & Church, G. M., Large-Scale de Novo DNA Synthesis: Technologies and Applications. Nature Methods

2014; 11 (5): 499–507. https://doi.org/10.1038/nmeth.2918.

Koupenova, M., Corkrey, H. A., Vitseva, O., Manni, G., Pang, C. J., Clancy, L. ... Freedman, J. E. (2019). The Role of

Platelets in Mediating a Response to Human Influenza Infection. Nature Communications 2019;10: 1780.

https://doi.org/10.1038/s41467-019-09607-x.

Kozma, G. T., Mészáros, T., Vashegyi, I., Fülöp, T., Örfi, E., Dézsi, L., ... Szebeni, J. (2019). Pseudo-anaphylaxis to

Polyethylene Glycol (PEG)-Coated Liposomes: Roles of Anti-PEG IgM and Complement Activation in a Porcine

Model of Human Infusion Reactions. ACS Nano 13(8): 9315-9324. https://doi.org/10.1021/acsnano.9b03942.

Ku, C.-C., Chang, Y.-H., Chien, Y., & Lee, T.-L. (2016). Type I Interferon Inhibits Varicella-zoster Virus Replication by

Interfering with the Dynamic Interaction between Mediator and IE62 within Replication Compartments. Cell &

Bioscience 6: 21. https://doi.org/10.1186/s13578-016-0086-6.

Kuba, K., Imai, Y., Rao, S., Gao, H., Guo, F., Guan, B. ... Penninger, J. M. (2005). A Crucial Role of Angiotensin

Converting Enzyme 2 (ACE2) in SARS Coronavirus-Induced Lung Injury. Natural Medicine 11: 875-879.

https://doi.org/10.1038/nm1267.

Kudla, G., Lipinski, L., Caffin, F., Helwak, A., Zylicz, M. (2006) High Guanine and Cytosine Content Increases mRNA

Levels in Mammalian Cells. PlOS Biology 4(6): e180. https://doi.org/10.1371/journal.pbio.0040180.

Kullaya, V., de Jonge, M. E., Langereis, J. D., van der Gaast-de Jongh, C. E., Büll, C., Adema, G. J. ... van der Ven, A. J.

(2018). Desialylation of Platelets by Pneumococcal Neuraminidase A Induces ADP-Dependent Platelet

Hyperreactivity. Infection and Immunity 86(10): e00213-18. https://doi.org/10.1128/IAI.00213-18.

Lambrecht, B. N., Kool, M., Willart, M. A. M. & Hammad, H. (2009). Mechanism of Action of Clinically Approved

Adjuvants. Current opinion in immunology 21.1 (2009): 23-29. https://doi.org/10.1016/j.coi.2009.01.004.

Lazzaro, S., Giovani, C., Mangiavacchi, S., Magini,D., Maione, D., Baudner, B., ... Buonsanti, C. (2015). CD8 T-cell

Priming upon mRNA Vaccination is Restricted to Bone-marrow-derived Antigen-presenting Cells and May

Involve Antigen Transfer from Myocytes. Immunology 146: 312-326. https://doi.org/10.1111/imm.12505.

Michael Klompas, Steve Bernstein, and Harvard Pilgrim Health Care, Inc. 2010. “Electronic Support for Public Health–

Vaccine Adverse Event Reporting System (ESP-VAERS).” Rockville, MD: Harvard Pilgrim Health Care, Inc.

https://healthit.ahrq.gov/sites/default/files/docs/publication/r18hs017045-lazarus-final-report-2011.pdf.

Lederer, K., Castaño, D., Gómez Atria, D., Oguin T. H., III, Wang, S., Manzoni, T. B., ... (2020).SARS-CoV-2 mRNA

Vaccines Foster Potent Antigen-Specific Germinal Center Responses Associated with Neutralizing Antibody

Generation.Immunity 53: 1281-1295. https://doi.org/10.1016/j.immuni.2020.11.009.

Lee, S. H., Cha, J. M., Lee, J. I., Joo, K. R., Shin, H. P., Baek, I. H. ... Cho, J. L. (2015). Anaphylactic Shock Caused by

Ingestion of Polyethylene Glycol. Intestinal research 13(1): 90-94. https://doi.org/10.5217/ir.2015.13.1.90.

Lee, W. S., Wheatley, A. K., Kent, S. J. & DeKosky, B. J. (2020). Antibody-Dependent Enhancement and SARS-CoV-2

Vaccines and Therapies. Nature Microbiology 5(10): 1185-1191. https://doi.org/10.1038/s41564-020-00789-5.

Lema Tomé, C. M., Tyson, T., Rey, N. L., Grathwohl, S., Britschgi, M. and Brundin, P. (2013). Inflammation and α-

Synuclein Prion-like Behavior in Parkinson’s Disease – Is There a Link? Molecular Neurobiology 47: 561-574.

https://www.doi.org/10.1007/s12035-012-8267-8.

Lesbats, P., Engelman, A. N. & Cherepanov, P. (2016). Retroviral DNA Integration. Chemical Reviews 2016 116(20): 12730012757. https://doi.org/10.1021/acs.chemrev.6b00125.

Liang, J., Zhu, H., Wang, X., Jing, B., Li, Z., Xia, X. ... Sun, B. (2020). Adjuvants for Coronavirus Vaccines. Frontiers in

Immunology 11: 2896. https://doi.org/10.3389/fimmu.2020.589833.

Lila, A. S., Shimizu, A. T. & Ishida, T. (2018). PEGylation and Anti-PEG Antibodies. Engineering of Biomaterials for

Drug Delivery Systems. Woodhead Publishing 51-68. https://doi.org/10.1016/B978-0-08-101750-0.00003-9.

Limanaqi, F., Letizia Busceti, C., Biagioni, F., Lazzeri, G., Forte, M., Schiavon, S. ... Fornai, F. (2020). Cell Clearing

Systems as Targets of Polyphenols in Viral Infections: Potential Implications for COVID-19 Pathogenesis.

Antioxidants 9: 1105. https://doi.org/10.3390/antiox9111105.

Lindsay, K. E., Bhosle, S. M., Zurla, C., Beyersdorf, J., Rogers, K. A., Vanover D. & Xiao, P. (2019). Visualization of

Early Events in mRNA Vaccine Delivery in Non-Human Primates via PET–CT and Near-Infrared Imaging.

Nature Biomedical Engineering 3: 371-380. https://doi.org/10.1038/s41551-019-0378-3.

Lipp, E., von Felten, A., Sax, H., Mller, D. & Berchtold, P. (1998). Antibodies Against Platelet Glycoproteins and

Antiphospholipid Antibodies in Autoimmune Thrombocytopenia. European Journal of Haematology 60(5): 283-8.

https://doi.org/10.1111/j.1600-0609.1998.tb01041.x.

Liu, L., Wei, Q., Lin, Q., Fang, J., Wang, H., Kwok, H., ... Chen, Z. (2019). Anti–spike IgG Causes Severe Acute Lung

Injury by Skewing Macrophage Responses During Acute SARS-CoV Infection. JCI Insight 4(4): e123158.

https://doi.org/10.1172/jci.insight.123158.

Liu, M. A. (2019). A Comparison of Plasmid DNA and mRNA as Vaccine Technologies. Vaccines (Basel) 7(2): 37.

https://doi.org/10.3390/vaccines7020037.

Liu, S., Hossinger, A., Gbbels, S., and Ina M. Vorberga, I. M. (2017). Prions on the Run: How Extracellular Vesicles

Serve as Delivery Vehicles for Self-templating Protein Aggregates. Prion 11(2): 98-112.

https://www.doi.org/10.1080/19336896.2017.1306162.

Liu, Y., Liu, J., Xia, H., Zhang, X., Fontes-Garfias, C. R., Swanson, K. A. ... Shi, P.-Y. (2021). Neutralizing Activity of

BNT162b2-Elicited Serum. N Engl J Med 384: 1466-1468. https://doi.org/10.1056/NEJMc2102017.

Louis, N., Evelegh, C., Graham, F. L. (1997) Cloning and Sequencing of the Cellular-Viral Junctions from the Human

Adenovirus Type 5 Transformed 293 Cell Line. Virology 233: 423-429. https://doi.org/10.1006/viro.1997.8597.

Lu, J., Lu, G., Tan, S., Xia, J., Xiong, H., Yu, X. ... Lin, J. (2020). A COVID-19 mRNA Vaccine Encoding SARS-CoV-2

Virus-like Particles Induces a Strong Antiviral-like Immune Response in Mice. Cell Research 30: 936-939.

https://doi.org/10.1038/s41422-020-00392-7.

Lu, L., Li, J., Moussaoui, M. & Boix, E. (2018). Immune Modulation by Human Secreted RNases at the Extracellular

Space. Frontiers in Immunology 9: 1012. https://doi.org/10.3389/fimmu.2018.01012.

Lu, L. L., Suscovich, T. J., Fortune, S. M. & Alter G. (2018b). Beyond Binding: Antibody Effector Functions in

Infectious Diseases. Nature Reviews Immunology18(1): 46-61. https://doi.org/10.1038/nri.2017.106.

Lucchetti, D., Santini, G., Perelli, L., Ricciardi-Tenore, C., Colella, F., Mores, N., ... Montuschi, P. (2021). Detection and

Characterization of Extracellular Vesicles in Exhaled Breath Condensate and Sputum of COPD and Severe

Asthma Patients. European Respiratory Journal Apr 1; 2003024. [Epub ahead of print].

https://www.doi.org/10.1183/13993003.03024-2020.

Luganini, A. & Gribaudo, G. (2020). Retroviruses of the Human Virobiota: The Recycling of Viral Genes and the

Resulting Advantages for Human Hosts During Evolution. Frontiers in Microbiology 11: 1140.

https://doi.org/10.3389/fmicb.2020.01140.

Lyons-Weiler, J. (2020). Pathogenic Priming Likely Contributes to Serious and Critical Illness and Mortality in COVID-

19 via Autoimmunity. Journal of Translational Autoimmunity 3: 100051.

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2589909020300186.

Mahose, E. (2021) Covid-19: Booster Dose will be Needed in Autumn to Avoid Winter Surge, Says Government

Adviser. BMJ 372: n664. https://doi.org/10.1136/bmj.n664.

Marino, M., Scuderi, F., Provenzano, C. & Bartoccioni, E. (2011) Skeletal Muscle Cells: from Local Inflammatory

Response to Active Immunity. Gene Therapy 18: 109-116. https://doi.org/10.1038/gt.2010.124.

Matsuno, H., Yudoh, K., Katayama, R., Nakazawa, F., Uzuki, M., Sawai, T., ... Kimura, T. (2002). The Role of TNF-α iin

the Pathogenesis of Inflammation and Joint Destruction in Rheumatoid Arthritis (RA): a Study Using a Human

RA/SCID Mouse Chimera. Rheumatology (Oxford) 41(3): 329-37.

https://doi.org/10.1093/rheumatology/41.3.329.

McClintock, B. (1965). Components of Action of the Regulators Spm and Ac. Carnegie Institution of Washington Year

Book 64: 527-536. http://repository.cshl.edu/id/eprint/34634/.

McNeil, M. M., Weintraub, E. S., Duffy, J., Sukumaran, L., Jacobsen, S. J., Klein, N. P. ... DeStefano, F. (2016). Risk of

Anaphylaxis after Vaccination in Children and Adults. The Journal of Allergy and Clinical Immunology 137(3):

868-78. https://doi.org/10.1016/j.jaci.2015.07.048.

Mehta, N., Sales, R. M., Babagbemi, K., Levy, A. D., McGrath, A. L., Drotman, M. & Dodelzon. K. (2021). Unilateral

axillary Adenopathy in the setting of COVID-19 vaccine. Clinical Imaging 75: 12-15.

https://doi.org/10.1016/j.clinimag.2021.01.016.

Mi, S., Lee, X., Li, X., Veldman, G. M., Finnerty, H., Racie, L. ... McCoy, J. M. (2000). Syncytin is a Captive Retroviral

Envelope Protein Involved in Human Placental Morphogenesis. Nature 403(6771): 785-9.

https://doi.org/10.1038/35001608.

Moderna. mRNA Platform: Enabling Drug Discovery & Development. 2020. https://www.modernatx.com/mrnatechnology/

mrna-platform-enabling-drug-discovery-development

Mohamed, M., Lila, A. S., Shimizu, T., Alaaeldin, E., Hussein, A., Sarhan, H. A., Szebeni, J. & Ishida, T.

(2019).PEGylated Liposomes: Immunological Responses. Science and Technology of Advanced Materials 20(1):

710-724. https://doi.org/10.1080/14686996.2019.1627174.

Morens, D. M. (1994). Antibody-dependent Enhancement of Infection and the Pathogenesis of Viral Disease. Clinical

Infectious Diseases 19(3): 500-512, https://doi.org/10.1093/clinids/19.3.500.

Mueller, B. K., Subramaniam, S., and Senes, A. (2014). A Frequent, GxxxG-mediated, Transmembrane Association

Motif is Optimized for the Formation of Interhelical Cα-H Hydrogen Bonds. PNAS E888-E895. Proceedings of

the Natural Academy of Sciences USA 111(10): E888-95. https://doi.org/10.1073/pnas.1319944111.

National Institutes of Health (December 11, 2020). NIH-Moderna COVID-19 Vaccine Shows Promising Interim.

Results. NIH Record Vol. LXXII, No. 25. Retrieved January 27, 2021 from

https://nihrecord.nih.gov/2020/12/11/nih-moderna-covid-19-vaccine-shows-promising-interim-results

Navarra, A., Albani, E., Castellano, S., Arruzzolo L., & Levi-Setti P. E. (2020). Coronavirus Disease-19 Infection:

Implications on Male Fertility and Reproduction. Frontiers in Physiology 11: 574761.

https://www.doi.org/10.3389/fphys.2020.574761.

Ndeupen, S., Qin, Z., Jacobsen, S., Estanbouli, H., Bouteau, A., & Igyártó, B.Z. (2021) The mRNA-LNP Platform's

Lipid Nanoparticle Component Used in Preclinical Vaccine Studies is Highly Inflammatory. bioRxiv

2021.03.04.430128. https://doi.org/10.1101/2021.03.04.430128.

Norling, K., Bernasconi, V., Hernández, V. A., Parveen, N., Edwards, K., Lycke, N. Y. ... Bally. M. (2019). Gel Phase

1,2-Distearoyl-sn-glycero-3-phosphocholine-Based Liposomes Are Superior to Fluid Phase Liposomes at

Augmenting Both Antigen Presentation on Major Histocompatibility Complex Class II and Costimulatory

Molecule Display by Dendritic Cells in Vitro. ACS Infectious Diseases 5(11): 1867-1878.

https://doi.org/10.1021/acsinfecdis.9b00189.

Oller, J. W., Jr. (2010). The Antithesis of Entropy: Biosemiotic Communication from Genetics to Human Language with

Special Emphasis on the Immune Systems. Entropy 12: 631-705. https://www.doi.org/10.3390/e12040631.

Palucka, A. K., Blanck, J. P., Bennett, L., Pascual, V,, Banchereau, J. (2005) Cross-regulation of TNF and IFN-α in

Autoimmune Diseases. Proceedings of the National Academy of Sciences USA 102: 3372-3377.

https://doi.org/10.1073/pnas.0408506102.

Pellionisz, A. J. (2012). The Decade of Fractogene: From Discovery to Utility - Proofs of Concept Open Genome-Based

Clinical Applications. International Journal of Systemics, Cybernetics and Informatics 12-02: 17-28.

http://www.junkdna.com/pellionisz_decade_of_fractogene.pdf.

Peron, J. P. S. & Nakaya, H. (2020). Susceptibility of the Elderly to SARS-CoV-2 Infection: ACE-2 Overexpression,

Shedding, and Antibody-dependent Enhancement (ADE). Clinics (Sao Paulo) 75: e1912. https://doi.org/10.6061/clinics/2020/e1912.

Pittoggi, C., Beraldi, R., Sciamanna, I., Barberi, L., Giordano, R., Magnano, A. R.& Spadafora C (2006). Generation of

Biologically Active Retro-genes upon Interaction of Mouse Spermatozoa with Exogenous DNA. Molecular

Reproduction and Development 73(10): 1239-46. https://doi.org/10.1002/mrd.20550.

Povsic, T. J., Lawrence, M. G., Lincoff, A. M., Mehran, R., Rusconi, C. P. ... REGULATE-PCI Investigators. (2016).

Pre-existing Anti-PEG Antibodies are Associated with Severe Immediate Allergic Reactions to Pegnivacogin, a

PEGylated Aptamer. Journal of Allergy and Clinical Immunology 138(6): 1712-1715.

https://doi.org/10.1016/j.jaci.2016.04.058.

Pray, L. (2008) Transposons, or Jumping Genes: Not Junk DNA? Nature Education 1(1): 32.

https://www.nature.com/scitable/topicpage/transposons-or-jumping-genes-not-junk-dna-1211/.

Prusiner, S. B. (1982). Novel proteinaceous infectious particles cause scrapie Science 216(4542): 136-44.

https://www.doi.org/10.1126/science.6801762.

Puga, I., Cols, M., Barra, C. M., He, B., Cassis, L., Gentile, M. ... Cerutti, A. (2011). B Cell-helper Neutrophils Stimulate

the Diversification and Production of Immunoglobulin in the Marginal Zone of the Spleen. Natural Immunology

13(2): 170-80. https://doi.org/10.1038/ni.2194.

Pushparajah, D., Jimeneza, S., Wong, S., Alattas, H., Nafissi, N. & Slavcev, R. A. (2021) Advances in Gene-Based

Vaccine Platforms to Address the COVID-19 Pandemic. Advanced Drug Delivery Reviews 170: 113-141.

https://doi.org/10.1016/j.addr.2021.01.003.

Rico-Campà, A., Martínez-González, M. A., Alvarez-Alvarez, I., de Deus Mendonça, R., de la Fuente-Arrillaga, C.,

Gómez-Donoso, C. & Bes-Rastrollo, M. (2019). Association Between Consumption of Ultra-Processed Foods and

All Cause Mortality: SUN Prospective Cohort Study. Journal of Infection and Public Health 13(10): 1373-1380.

https://doi.org/10.1016/j.jiph.2020.06.021.

Rocha, E. P. C. & Danchin, A (2002) Base Composition Bias Might Result from Competition for Metabolic

Sarohan, A. R. (2020). COVID-19: Endogenous Retinoic Acid Theory and Retinoic Acid Depletion Syndrome. Medical

Hypotheses 144: 110250. https://www.doi.org/10.1016/j.mehy.2020.110250.

Schiaffino, M. T., Di Natale, M., García-Martínez, E., Navarro, J., Muñoz-Blanco, J. L., Demelo-Rodríguez, P., &

Sánchez-Mateos, P. (2020). Immunoserologic Detection and Diagnostic Relevance of Cross-reactive

Autoantibodies in Coronavirus Disease 2019 Patients. The Journal of Infectious Diseases, 222(9), 1439-1443.

https://doi.org/10.1093/infdis/jiaa485.

Schlake, T., Thess, A., Fotin-Mleczek, M. & Kallen, K.-J. (2012). Developing mRNA-vaccine technologies, RNA

Biology 9: 1319–1330. https://doi.org/10.4161/rna.22269.

Sellaturay, P., Nasser, S., & Ewan, P. (2020). Polyethylene Glycol (PEG)-Induced Anaphylactic Reaction During Bowel

Preparation. ACG Case Reports Journal 2(4) 216-217. https://doi.org/10.14309/crj.2015.63.

Sellaturay, P., Nasser, S., & Ewan, P. (2020). Polyethylene Glycol–Induced Systemic Allergic Reactions (Anaphylaxis).

The Journal of Allergy and Clinical Immunology: In Practice 9(2): 670-675.

https://doi.org/10.1016/j.jaip.2020.09.029.

Shaw, C.A. (2021). The Age of COVID-19: Fear, Loathing, and the New Normal. International Journal of Vaccine

Theory, Practice, and Research 1: 98-142. https://ijvtpr.com/index.php/IJVTPR/article/view/11.

Shukla, R., Ramasamy, V., Shanmugam, R. K., Ahuja, R. & Khanna, N. (2020). Antibody-Dependent Enhancement: A

Challenge for Developing a Safe Dengue Vaccine. Frontiers in Cellular and Infection Microbiology 10: 572681.

https://doi.org/10.3389/fcimb.2020.572681.

Slimani, Y., Abbassi, R., El Fatoiki, F. Z., Barrou, L., & Chiheb, S. (2021). Systemic Lupus Erythematosus and Varicella‐

Like Rash Following COVID‐19 in a Previously Healthy Patient. Journal of Medical Virology 93(2): 1184-1187.

https://doi.org/10.1002/jmv.26513.

Steele, E. J., Gorczynski, R. M., Lindley, R. A., Liu, Y., Temple, R., Tokoro, G., ... Wickramasinghe, , N. C. (2019).

Lamarck and Panspermia - On the Efficient Spread of Living Systems Throughout the Cosmos. Progress in

Biophysics and Molecular Biology 149: 10-32. https://doi.org/10.1016/j.pbiomolbio.2019.08.010.


Steiner, J. A., Angot, E., and Brundin, P. (2011). A Deadly Spread: Cellular Mechanisms of α-Synuclein Transfer. Cell

Death and Differentiation 18: 1425-1433. https://www.doi.org/10.1038/cdd.2011.53.

Stokes, A., Pion, J., Binazon, O., Laffont, B., Bigras, M., Dubois, G. ... Rodriguez L.-A. (2020). Nonclinical Safety

Assessment of Repeated Administration and Biodistribution of a Novel Rabies Self-amplifying mRNA Vaccine in

Rats. Regulatory Toxicology and Pharmacology 113: 104648. https://doi.org/10.1016/j.yrtph.2020.104648.

Su, J. R., Moro, P. L., Ng, C. S., Lewis, P. W., Said, M. A., & Cano, M.V. (2019). Anaphylaxis after vaccination reported

to theVaccine Adverse Event Reporting System, 1990-2016.Journal of Allergy and Clinical Immunology 143(4):

1465-1473. https://doi.org/10.1016/j.jaci.2018.12.1003.

Sun, R.-J. & Shan, N.-N. (2019). Megakaryocytic Dysfunction in Immune Thrombocytopenia is Linked to Autophagy

Cancer Cell International 19: 59. https://doi.org/10.1186/s12935-019-0779-0.

Suzuki, Y. J. & Gychka, S. G. (2021). SARS-CoV-2 Spike Protein Elicits Cell Signaling in Human Host Cells:

Implications for Possible Consequences of COVID-19 Vaccines. Vaccines 9: 36.

https://doi.org/10.3390/vaccines9010036.

Suzuki, Y. J. (2020). The Viral Protein Fragment Theory of COVID-19 Pathogenesis. Medical Hypotheses 144: 110267.

https://doi.org/10.1016/j.mehy.2020.110267.

Suzuki, Y. J., Nikolaienko, S. I., Dibrova, V. A., Dibrova, Y. V., Vasylyk, V. M., Novikov, M. Y. ... Gychka, S. G. (2021).

SARS-CoV-2 Spike Protein-Mediated Cell Signaling in Lung Vascular Cells. Vascular Pharmacology 137: 106823.

https://doi.org/10.1016/j.vph.2020.106823.

Suzuki, Y.J., Nikolaienko, S.I., Dibrova, V.A., Dibrova, Y.V., Vasylyk, V.M., Novikov, M.Y. ... Gychka, S.G. (2020).

SARS-CoV-2 Spike Protein-Mediated Cell Signaling in Lung Vascular Cells. Vascular Pharmacology 137: 106823.

https://www.doi.org/10.1016/j.vph.2020.106823.

Takada, A., Feldmann, H., Ksiazek, T. G. & Kawaoka, Y. (2003). Antibody-Dependent Enhancement of Ebola Virus

Infection. Virology 77(13): 7539-7544. https://doi.org/10.1128/JVI.77.13.7539-7544.2003.

Temin, H. M. and Mizutani, S. (1970). RNA-dependent DNA polymerase in virions of Rous Sarcoma Virus. Nature 226:

1211–3. https://www.doi.org/10.1038/2261211a0.

Tetz, G. and Tetz, V. (2020). SARS-CoV-2 Prion-Like Domains in Spike Proteins Enable Higher Affinity to ACE2.

Preprints 2020030422. https://www.doi.org/10.20944/preprints202003.0422.v1.

Tetz, G. and Tetz,V (2018). Prion-like Domains in Eukaryotic Viruses. Scientific Reports 8: 8931.

https://doi.org/10.1038/s41598-018-27256-w.

U.S. Department of Health and Human Services, Food and Drug Administration. Center for Biologics Evaluation and

Research. (2020, June) Development and Licensure of Vaccines to Prevent COVID-19 Guidance for Industry.

Retrieved February 11, 2021 from https://www.fda.gov/regulatory-information/search-fda-guidancedocuments/

development-and-licensure-vaccines-prevent-covid-19.

US Food and Drug Administration (2021). Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccine EUA Fact Sheet for Healthcare

Providers Administering Vaccine (Vaccination Providers). https://www.fda.gov/media/144413

Verma, S., Saksena, S. & Sadri-Ardekani, H. (2020). ACE2 Receptor Expression in Testes: Implications in Coronavirus

Disease 2019 Pathogenesis. Biology of Reproduction 103(3): 449-451. https://doi.org/10.1093/biolre/ioaa080.

Vlachoyiannopoulos, P. G., Magira, E., Alexopoulos, H., Jahaj, E., Theophilopoulou, K., Kotanidou, A., & Tzioufas, A.

G. (2020). Autoantibodies Related to Systemic Autoimmune Rheumatic Diseases in Severely Ill Patients with

COVID-19. Annals of the Rheumatic Diseases 79(12): 1661-1663. http://dx.doi.org/10.1136/annrheumdis-2020-

218009.

Vaidya, M. and Sugaya, K (2020). DNA Associated with Circulating Exosomes as a Biomarker for Glioma. Genes 11:

1276. https://www.doi.org/10.3390/genes11111276.

Vojdani, A., & Kharrazian, D. (2020). Potential Antigenic Cross-Reactivity Between SARS-CoV-2 and Human Tissue

with a Possible Link to an Increase in Autoimmune Diseases. Clinical Immunology (Orlando, Fla.) 217: 108480.

https://doi.org/10.1016/j.clim.2020.108480.

Vojdani, A., Vojdani, E., & Kharrazian, D. (2021). Reaction of Human Monoclonal Antibodies to SARS-CoV-2 Proteins with Tissue Antigens: Implications for Autoimmune Diseases. Frontiers in Immunology 11: 3679.

https://doi.org/10.3389/fimmu.2020.617089.

Wadhwa, A., Aljabbari, A., Lokras, A., Foged, C. & Thakur, A. (2020). Opportunities and Challenges in the Delivery of

mRNA-based Vaccines. Pharmaceutics 12(2): 102. https://doi.org/10.3390/pharmaceutics12020102.

Wallukat, G., Hohberger, B., Wenzel, K.,Fürst, J.,Schulze-Rothe, S., Wallukat, A. ... Müller, J. (2021). Functional

Autoantibodies against G-protein Coupled Receptors in Patients with Persistent Post-COVID-19 Symptoms.

Journal of Translational Autoimmunity 4: 100100. https://doi.org/10.1016/j.jtauto.2021.100100.

Walter, U., Tsiberidou, P., Kersten, M., Storch, A., and Lohle, M. (2018). Atrophy of the Vagus Nerve in Parkinsons

Disease Revealed by High-resolution Ultrasonography. Frontiers in Neurology 9:805.

https://www.doi.org/10.3389/fneur.2018.00805.

Wan, Y., Shang, J., Sun, S., Tai, W., Chen, J., Geng, Q., ... & Li, F. (2020). Molecular Mechanism for Antibody-

Dependent Enhancement of Coronavirus Entry. Journal of virology, 94(5). https://doi.org/10.1128/JVI.02015-

19.

Wang, C.-Y., Ma, S., Bi, S.-J., Su,L., Huang, S.-Y. ... Peng, J. (2019). Enhancing Autophagy Protects Platelets in Immune

Thrombocytopenia Patients. Ann Transl Med 7(7): 134. https://doi.org/10.21037/atm.2019.03.04.

Wang, Z., Troilo, P. J., Wang, X., Griffiths, T.G. II, Pacchione, S. J., Barnum, A. B., ... Ledwith, B. J. (2004). Detection

of integration of plasmid DNA into host genomic DNA following intramuscular injection and electroporation.

Gene Therapy 11: 711-721. https://doi.org/10.1038/sj.gt.3302213.

Wang, Z.& Xu, X. (2020). ScRNA-seq Profiling of Human Testes Reveals the Presence of the ACE2 Receptor, a Target

for SARS-CoV-2 Infection in Spermatogonia, Leydig and Sertoli Cells. Cells 9: 920.

https://doi.org/10.3390/cells9040920.

Weickenmeier, J., Jucker, M., Goriely, A., and Kuhl, E. (2019). A Physics-based Model Explains the Prion-like Features

of Neurodegeneration in Alzheimer’s Disease, Parkinson’s Disease, and Amyotrophic Lateral Sclerosis. Journal of

the Mechanics and Physics of Solids 124: 264-281. https://doi.org/10.1016/j.jmps.2018.10.013.

Weiner, A. M. (2002). SINEs and LINEs: the Art of Biting the Hand that Feeds You. Current Opinions in Cell Biology

14(3): 343-50. https://doi.org/10.1016/s0955-0674(02)00338-1.

Wikipedia contributors. (2021, February 13). ELISA. Retrieved February 16, 2021, from Wikipedia, The Free

Encyclopedia. https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=ELISA&oldid=1006455262.

World Health Organization (2021, January 19). mRNA-1273 Vaccine (Moderna) Against COVID-19 Background

Document: Draft Prepared by the Strategic Advisory Group of Experts (SAGE) on Immunization Working Group

on COVID-19 vaccines. No. WHO/2019-nCoV/vaccines/mRNA-1273/2021.1.

https://policycommons.net/artifacts/1424630/mrna-1273-vaccine-moderna-against-covid-19-backgrounddocument/

World Health Organization. (2021, January 14). Background document on mRNA vaccine BNT162b2 (Pfizer-

BioNTech) against COVID-19. License: CC BY-NC-SA 3.0 IGO.

https://apps.who.int/iris/handle/10665/338671.

Wrapp, D., Wang, N., Corbett, K. S., Goldsmith, J. A., Hsieh, C.-L., Abiona, O. ... Graham, B. S. (2020). Cryo-EM

Structure of the 2019-nCoV Spike in the Prefusion Conformation. Science 2020; 367: 1260-3.

https://doi.org/10.1126/science.abb2507.

Wu, F., Yan, R., Liu, M., Liu, Z., Wang, Y., Luan, D., ... Huang, J. (2020). Antibody-Dependent Enhancement (ADE) of

SARS-CoV-2 Infection in Recovered COVID-19 Patients: Studies Based on Cellular and Structural Biology

Analysis. medRxiv preprint. https://doi.org/10.1101/2020.10.08.20209114.

Wylon, K. Sabine Dölle, S., & Margitta Worm, M. (2016). Polyethylene Glycol as a Cause of Anaphylaxis. Allergy,

Asthma & Clinical Immunology 12(1): 1-3. https://doi.org/10.1186/s13223-016-0172-7.

Xu, S., Yang, K., Li, R. & Zhang, L. (2020) mRNA Vaccine Era -- Mechanisms, Drug Platform and Clinical Prospection.

International Journal of Molecular Science 21(18): 6582. https://doi.org/10.3390/ijms21186582.

Yang, Q. & Lai, S. K. (2015). Anti‐PEG Immunity: Emergence, Characteristics, and Unaddressed Questions. Wiley

Interdisciplinary Reviews: Nanomedicine and Nanobiotechnology 7(5): 655-677. https://doi.org/10.1002/wnan.1339.

Young, R., Bekele, T., Gunn, A., Chapman, N., Chowdhary, V., Corrigan, K., ... Yamey, G. (2018). Developing New

Health Technologies for Neglected Diseases: A Pipeline Portfolio Review and Cost Model. Gates Open Res 2:23.

https://doi.org/10.12688/gatesopenres.12817.2.

Zaman, M. (2021). COVID Vaccine Booster Shots Are Coming — Here’s What to Know. https://www.msn.com/enus/

health/medical/covid-vaccine-booster-shots-are-coming-here-s-what-to-know/ar-BB1foY4s. Accessed

5/1/2021.

Zamani, B., Moeini Taba, S.-M. & Shayestehpour, M. (2021). Systemic Lupus Erythematosus Manifestation Following

COVID-19: A Case Report. Journal of Medical Case Reports 15(1): 1-4. https://doi.org/10.1186/s13256-020-

02582-8.

Zeng, C., Zhang, C, Walker, P. G. & Dong, Y. (2020). Formulation and Delivery Technologies for mRNA Vaccines.

Current Topics in Microbiology and Immunology June 2. [Epub ahead of print].

https://doi.org/10.1007/82_2020_217.

Zhang, L., Richards, A., Barrasa, M, I., Hughes, S. H., Young, R. A. & Jaenisch, R. (2021). Reverse-transcribed SARSCoV-

2 RNA can Integrate into the Genome of Cultured Human Cells and can be Expressed in Patient-derived

Tissues. Proceedings of the National Academy of Sciences 118(21): e2105968118.

https://doi.org/10.1073/pnas.2105968118.

Zhang, X. W. & Yap, Y. L. (2004). The 3D Structure Analysis of SARS-CoV S1 Protein Reveals a Link to Influenza

Virus Neuraminidase and Implications for Drug and Antibody Discovery. Theochemistry 681(1): 137-141.

https://doi.org/10.1016/j.theochem.2004.04.065.

Zhou, Z.-H., Stone, C. A., Jr., Jakubovic, B., Phillips, E. J., Sussman, G., Park, J.-M. ... Kozlowski, S. (2020). Anti-PEG

IgE in Anaphylaxis Associated with Polyethylene Glycol. The Journal of Allergy and Clinical Immunology in

Practice ;9(4): 1731-1733.e3. https://doi.org/10.1016/j.jaip.2020.11.011.

Zimmer, C., Corum, J., Wee, S.-L. Coronavirus Vaccine Tracker. New York Times. Updated Jan. 28, 2021.

https://www.nytimes.com/interactive/2020/science/coronavirus-vaccine-tracker.html.

Zuo, Y., Estes, S. K., Ali, R. A., Gandhi, A. A., Yalavarthi, S., Shi, H., ... & Knight, J. S. (2020). Prothrombotic

Autoantibodies in Serum from Patients Hospitalized with COVID-19. Science Translational Medicine, 12(570):

eabd3876. https://doi.org/10.1126/scitranslmed.abd3876.





SUMMARY – Horší než samotná nemoc?

Současné experimentální vakcíny proti Covid-19 jsou bezprecedentní v několika ohledech:

  1. První použití PEG (polyethylenglykolu) v injekci

  2. První použití mRNA technologie při boji s infekčním onemocněním

  3. První vakcína pro masové očkování jen na základě preliminárních dat

  4. První vakcína proti koronaviru použitá u lidí

  5. První injekční podání geneticky upravených polynukleotidů široké populaci

Ještě v roce 2018 se uváděla pravděpodobnost úspěšného vývoje vakcíny proti virovému onemocnění pouze 2%. Pouhé dva roky po vydání výše zmíněného reportu máme k dispozici novou vakcínu s uváděnou účinností 90 – 95 %.

Další analýza (Brown 2021) se zabývala relativním versus absolutním rizikem. Zatímco uváděné procento účinnosti (95 %) je založené na relativním riziku, pro výpočet individuálního rizika je vhodnější absolutní riziko. Z pohledu absolutního rizika se jedná o snížení rizika v případě moderny pouze o 1,1 %, a 0,7 % u Pfizeru.

Vakcíny nebyly vyvinuty dle běžných standardů a nebyly provedeny obvyklé preklinické a klinické studie a současná cenzura neumožňuje přístup k potřebným datům z použití experimentálních vakcín v praxi.

Modifikace mRNA

Za účelem stabilizace a účinnosti vakcíny byly provedeny modifikace mRNA, keré se v přírodě nevyskutují a neznáme jejich dopady. Jde například o nahrazení uridinových nukleotidů methyl-pseudouridinem stabilizuje RNA proti degradaci. Došlo také ke genetické úpravě spike proteinu pomocí nahrazení kritického dvouzbytkového segmentu v S2 podjednotce dvěma prolinovými zbytky. Prolin je vysoce neflexibilní aminokyselina a snižuje přechod do stavu fúze. Tato úprava umožňuje snadnější přístup protilátek ke kritickému místu a usnadňuje vstup do buňky. Může to ale také vést k tomu, že geneticky modifikovaná verze spike proteinu, která se v buňce syntetizuje na základě instrukcí z mRNA, přetrvává v plazmě navázaná na AC2 receptory kvůli narušené schopnosti fúze.

Další úpravou je obohacení genové sekvence o cytosiny a guaniny (C a G) na úkor adeninu a uracilů (A a U). Z existujících experimentů víme, že mRNA sekvence bohaté na C a G jsou překládány až stonásobně efektivněji než sekvence chudé na C a G (Kudla et al., 2006), což povede ke zvýšené produkci spike proteinu. Nevíme, jaké to může mít důsledky.

Lipidové nanočástice

Mimo jiné zvyšují uvolňování prozánětlivých cytokinů tumor TNF-α, IL-6 a IL-1β. To může být také důvod zvýšených zánětlivých procesů po očkování a mít dopad na další patologické procesy v těle.



PEG

Jedná se o první injekční použití PEG vůbec. Malé dávky však mohou vést k dramatické patologické aktivaci imunitního systému, způsobuje anafylaxi a kardiovaskulární kolaps .Injekčně podaný PEG aktivuje několik komplementových cest také u lidí. Při pokusech na prasatech se projevil anafylaktický šok až při opakované expozici, přičemž prvotní podání proběhlo bez problémů.

Přítomnost protilátek proti PEG je v populaci rozšířená – studie udávají, že 42 % - 72% lidí má protilátky proti PEG. Ze studie na zdravotnících (64900 účastníků), vyplývá, že 2,1 % z nich mělo po vakcíně akutní alergickou reakci. Závažnější reakce anafylaktického rázu se projevila v přepočtu 247 reakcí na milion podaných vakcín, což je 21 krát více, než je reportováno CDC. Toto číslo se pravděpodobně zvýší opakovaným vystavením PEG.

ADE a patogenní priming

Obě přispívají ke zhoršenému pruběhu nemoci. U ADE jde o zesílení infektivity v případě poklesu hlasiny protilátek, kterých sice není dostatek na to, aby eliminovali virus, ale umožní jeho navázání na receptor a průnik do buňky, což vede k vážnému průběhu onemocnění.

Patogenní priming je založen na podobnosti mezi antigenními epitopy SARSCoV-2 a tělu vlastními proteiny, z nichž značná část je navázána na adaptivní imunitní systém. Původní protilátky v tomto případě potlačí adaptivní imunitní systém a následuje těžší průběh onemocnění.

SARS-CoV-2 má výraznou sekvenční podobnost s několika lidskými proteiny a může tudíž vést k rozvoji zánětlivých a autoimunitních onemocnění. Tato obava je umocněna zmiňovaným přidáním dvou prolinových zbytků, které mohou zabránit jeho eliminaci z oběhu prostřednictvím membránové fúze. Autoimunitní a zánětlivá onemocnění se mohou projevit relativně záhy jako např. MIS-C nebo až za měsíce či roky po setkání se spike proteinem, ať už skrze infekci nebo očkování.

Imunitní trombocytopenie

Největší imunitní odpověď po vakcinaci se odehrává ve slezině, která je také zásobárnou 1/3 krevních destiček v těle.

Existuje možnost, že mRNA vakcíny spustí nebezpečnou kaskádu vedoucí k ITP, i když vakcína neobsahuje živý virus, zejména v kontextu narušené autofagie. Buňky imunitního systému v ramenním svalu pohltí RNA částice a mízním řečištěm doputují do sleziny, tam buňky produkují velké množství spike proteinu, který se naváže na destičkové glykoproteiny, což vede k jejich desialylaci, následné NETóze a spuštění zánětlivé kaskády. Odhalené glykoproteiny jsou napadány autoimunitními protilátkami, které následně eliminují destičky, což vede k jejich rychlému poklesu a ohrožení života.

Aktivita latentního herpes zoster

Po očkování se projevuje zvýšené riziko pásového oparu, tomá to širší implikace, jelikož herpes zoster se častěji projevuje u lidí s primární nebo sekundární získanou imunodeficiencí. To naznačuje, že mRNA vakcíny mohou potlačovat vrozenou imunitu. U autoimunitních onemocnění se navzájem potlačují TNF- α a Interferon typu I. Interferon typu I zabraňuje replikaci varicella zoster viru a aktivita TNF- α prudce stoupá při zánětlivých stavech, které vyvolají nanolipidové částice a je také běžné u chronických revmatických onemocnění. Přílišná exprese TNF-α po podání vakcíny může utlumit aktivitu INF-α, která zabraňuje projevu latentního pásového oparu

Toxicita spike proteinu

Postupně se ukazuje, že SARS-COV-2 má vážné účinky na vaskulaturu různých orgánů včetně mozku. Spike protein používá pro vstup do hostitelské buňky receptor ACE2 - integrální membránový protein I. typu, který štěpí angiotenzin II na angiotenzin (1-7), čímž snižuje krevní tlak. V několika studiích bylo prokázáno, že samotný spike protein způsobuje signalizační odpověď ve vaskulatuře. S1 segment spike proteinu potlačuje ACE2 a způsobuje tak stav podobný plicní arteriální hypertenzi, což je závažné onemocnění s vysokou úmrtností. Předpokládají, že tyto účinky se netýkají jen plicní vaskulatury. V srdci by tyto procesy způsobily koronární onemocnění srdce, v mozku zase mrtvici. Dá se také očekávat systemická hypertenze.

V jedné studii pseudovirus (koule pokrytá S1 segmentem SARS-CoV-2 viru, ale bez virové DNA) způsobil zánětlivé procesy a poškození v tepnách a plicích myší. Stejnému pseudoviru vědci vystavili zdravé lidské endoteliální buňky. Částice tohoto pseudoviru se navázaly na ACE2 receptory, což vedlo k poškození mitochondrií a fragmentaci daných buněk a následným patologickým změnám v souvisejících tkáních.

In vitro studie účinků S1 segmantu spike proteinu na hematoencefalickou bariéru zjistila, že složka S1 spike proteinu podporuje ztrátu integrity bariéry, což poukazuje na to, že samotný spike protein aktivuje zánětlivé procesy v mozkových endoteliálních buňkách > neurologické potíže.


V současné době už existuje několik studií, které ukazují, že spike protein se dostane do buněk varlat a může mít negativní dopady na mužskou plodnost.


Prionové choroby a neurodegenerace


Prionové choroby souvisí s  patologického sbalováním proteinu, který vyznačuje vzorcem dvou glycinových zbytků proložených třemi aminokyselinami – GxxxG . Vezmeme-li v úvahu, že spike protein SARS-CoV-2 viru je trnasmembránový protein a obsahuje pět GxxxG v řadě, mohl by se chovat jako prion. Jedna ze sekvencí GxxxG je přítomna v membránové fúzní doméně. Jde o záměrnou úpravu, která zajistí, že protein zůstane ve svém otevřeném stavu a znesnadní se fúze s membránou. To se jeví jako nebezpečný krok, který může vést k patologickému sbalování proteinů a následně k prionové chorobě.

Bart Classen uvádí, že by spike protein v mRNA vakcínách mohl způsobit prionová onemocnění, zčásti díky své schopnosti vázat se na mnoho známých proteinů a jejich způsobovat jejich patologické sbalování do potenciálních prionů. Jiné vědci zjistili, že složka spike proteinu S1 má tendence působit jako funkční amyloid a vytvářet toxické agregáty, které mohou fungovat začátek agregace patologicky sbalených mozkových proteinů a mohou v konečném důsledku vést k neurodegeneraci.


Schvalovací dokumentace EMA obsahuje mj. znepokojující informaci o přítomnosti „fragmentovaných forem“ RNA v injekčním roztoku. Jedná se o fragmenty RNA vzniklé předčasným ukončením procesu transkripce z šablony DNA. Tyto fragmenty, dojde-li k translaci buňkou po injekci, by generovaly neúplné spike proteiny, což by opět mohlo mít za následek patologické procesy.


Shedding


existuje proces, kterým by k tomu mohlo dojít, a to prostřednictvím uvolnění exozomů z dendritických buněk ve slezině obsahujících patologicky sbalené spike proteiny v komplexu s jinými prionově rekonformovanými proteiny. Tyto exozomy mohou cestovat do vzdálených míst. Není nemožné, že se uvolňují z plic a můžou je vdechnout jiní lidé.


Nové mutace SARS-CoV-2


Protilátky proti SARS-CoV-2 u imunokompromitovaných lidí mouhou urychlit vznik mutací viru, protože tito lidé nejsou schopni zcela eliminovat virus kvůli své slabé imunitní odpovědi. To spustí program „přežití nejsilnějšího“ a vyústí v nový kmen odolný vůči protilátkám. Prodloužená replikace viru vede k „virovému imunitnímu úniku“ a podobně odolné kmeny by se mohly potenciálně velmi rychle šířit v exponované populaci.


Inkorporace genu spike proteinu do lidské DNA


Více než třetina lidského genomu obsahuje zvláštní elementy mobilní DNA nazvané SINE a LINE (krátké a dlouhé rozptýlené jaderné elementy). LINE mají schopnosti reverzní transkriptázy pro konverzi RNA na DNA a SINE podporují integraci DNA do genomu. Tyto elementy tedy poskytují nástroje potřebné pro přeměnu RNA na DNA a její začlenění do genomu, aby byl nový gen zachován i pro budoucí generace.


Existuje také obava, že RNA v mRNA vakcínách by mohla být přenesena do lidského genomu za pomoci retrovirů. Lidé jsou kolonizováni velkým množstvím exogenních retrovirů, které běžně nezpůsobují hostiteli žádné problémy a dokonce mohou být symbiotické.


Samotné LINE tvoří přes 20 % lidského genomu. LINE-1 je exprimován v mnoha typech buněk, nejvíce ve spermatu. Spermie mohou být použity jako vektory jak molekul exogenní DNA, tak molekul exogenní RNA prostřednictvím přenosu genů zprostředkovaných spermiemi. Spermie mohou zpětně přepsat exogenní RNA přímo do cDNA a mohou doručit plazmidy obsahující tuto cDNA do oplodněného vajíčka. Tyto plazmidy mají schopnost se množit ve vyvíjejícím se embryu a osídlit mnoho tkání plodu. Přežívají do dospělosti jako extrachromozomální struktury a mohou být přeneseny na potomstvo.


Vědci z MIT a z Harvardu vydali v roce 2021 znepokojivou studii, kde poskytují silný důkaz, že RNA SARS-CoV-2 může být reverzně transkribována do DNA a integrována do lidské DNA. Tuto oblast začali koumat poté, co zjistili, že mnoho pacientů vykazuje pozitivní test na COVID-19, i když už nemají virus v těle. Autoři našli chimérické transkripty, které obsahovaly sekvence virové DNA splynuté se sekvencemi buněčné DNA u pacientů, kteří se zotavili z COVID-19. Je možné, že exogenní RNA z viru začleněná do lidské DNA produkuje fragmenty virových proteinů donekonečna po eliminaci viru z těla, což vede k falešně pozitivnímu testu PCR


Závěr:


K využití dat z plošného očkování tak, abychom potvrdili risk/ benefit, je třeba:


Vyčlenění dostatečných finančních prostředků na řádný sběr podrobných dat na celonárodní úrovni o nežádoucích účincích spojených s vakcínami mRNA, přičemž očkované je třeba sledovat mnohem déle než několik týdnů po aplikaci vakcíny


• Opakované testování autoprotilátek u příjemců vakcíny. Testované autoprotilátky by měly být standardizovány a založeny na dříve zdokumentovaných protilátkách a autoprotilátkách potenciálně vyvolaných spike proteinem. Patří sem autoprotilátky proti fosfolipidům, kolagenu, aktinu, tyreoperoxidáze (TPO), myelinovému bazickému proteinu, tkáňové transglutamináze a možná i dalším


• Imunologické sledování rovnováhy cytokinů a souvisejících biologických účinků. Testy by měly zahrnovat minimálně IL-6, INF-α, D-dimer, fibrinogen a C-reaktivní protein


• Studie porovnávající očkovaných a neočkovaných za účelem potvrzení sníženého výskytu infekcí a mírnějších příznaků u očkované skupiny, a zároveň porovnávající výskyt různých autoimunitních onemocnění a prionových onemocnění u obou těchto skupin


• Studie, které posoudí, zda je možné, aby neočkovaná osoba získala od očkované osoby, se kterou je v blízkém kontaktu, formy spike proteinu specifického pro vakcínu


•In vitro studie k posouzení toho, zda mohou být nanočástice mRNA absorbovány spermiemi a konvertovány na plazmidy cDNA


• Studie na zvířatech s cílem určit, zda vakcinace krátce před početím může vést k tomu, že potomci nesou ve svých tkáních plazmidy kódující spike protein, případně integrované do jejich genomu


• In vitro studie zaměřené na lepší pochopení toxicity spike proteinu pro mozek, srdce, varlata a další orgány


Dále je třeba edukace o možnostech posílení imunity, například doplněním vitaminu D pobytem na slunci nebo konzumací zdravých bio potravin. Dále je potřeba upozorňovat na kvalitní zdroje vitamínu A, C a K2, jelikož lidé s jejich nedostatkem mívají horší průběh Covid-19.












OBA DOKUMENTY VOLNĚ KE STAŽENÍ ZDE: